Emmanuel Villaume, hudební ředitel a šéfdirigent

Panda na konec - díl VI.

Panda na konec - díl VI.

Poslední dva koncerty máme během dvou večerů. První z nich je v třímilionovém Wenzhou (Wen-čou) na jihovýchodě Číny, ležícím při ústí řeky Oujiang do Východočínského moře a z druhé strany obklopeném horami. Z horkého města pak cestujeme do naší poslední, šesté koncertní štace, města Hefei, vlakem po trati, na které před šesti lety došlo u výjezdu z jednoho z tunelů k noční srážce dvou protijedoucích rychlovlaků s fatálními následky.

Hefei (Che-fej), nacházející se ve vnitrozemí Číny severozápadně od Wenzhou, západně od Šanghaje a jižním směrem od Pekingu, je kulturním i historickým centrem své oblasti. Bohužel, nebo možná právě naštěstí, nás město přivítalo deštěm, mlhou a po celý další pobyt nepříjemným mžením. Neměli jsme čas na zevrubnější poznání města a vinou počasí ani chuť.

Koncert se koná v extravagantní budově divadla na břehu Labutího jezera a já bych se konečně mohl zmínit i o přídavku, kterým každý náš koncert ukončíme. Hrajeme skladbu, kterou si vybrala čínská strana a o které vlastně nic moc nevíme. Předobrazem je prý Smetanova Má vlast. Hrajeme jednu část, neznáme autora, nevíme jméno skladby, prý je k ní napsán i text a zpívá se. Obecenstvo po prvním taktu propadne ve frenetický jásot a po skončení máme pocit, že stačí zahrát tuto skladbu a jsme jejich. Ale pro nás je to skladba stejně neznámá jako celá tato obrovská země.

Snažil jsem se ve svých příspěvcích popsat naši cestu Čínou. Událo se toho samozřejmě mnohem víc a každý z nás má v paměti nějaký svůj osobní příběh, vtipný, vážný, dobrodružný. A každý z nás si udělal svůj názor na zemi, o které u nás v poslední době tak často slyšíme. Na jedné straně lesk, na druhé bída, na jedné Bentley, na druhé rodinný moped se stříškou nebo nákladní kolo, na jedné architektonický šperk, na druhé polorozpadlá chatrč. Vidíme jiné věci než turisté, vidíme víc než pozvaní politici, ale ve skutečnosti vidíme nehorázně málo. Lidé jsou nevychovaní, arogantní, ale i milí a schopni pomoci tam, kde to ani trochu nečekáte. Prostě jsou stejní jako všude na světě. A je jich moc, tak moc, že když někdo zmizí, nikdo si toho nevšimne.

Jsem pro, ať se poznáváme... v kultuře, ať se utkáváme... ve sportu, ať si pomáháme... ve vědě, ať se navštěvujeme... jako hosté. Anebo žijeme, tam nebo tady, proč ne? Vždyť jaký by byl ten náš svět bez čínských restaurací? Ale nic víc, prosím.

PS: Dobře, tak nakonec i ta panda. Posílám naši společnou fotografii :-)

Naši Zhuzhouané nám rozumějí! – díl V.

Qingdao – Taktovku přebírá Zbyněk Müller. Čínské děti na pozdrav salutují – díl IV.

Nejen hudbou živ je člověk, ochutnáváme Čínu – díl III.

Cestopis z turné PKF – Prague Philharmonia Čína 2017 – díl II.

Sledujte blog Martina Bialase z turné Čína 2017!