S1 | MODERNÍ FLÉTNA
Pět inkantací pro sólovou flétnu (1936)
André JolivetLe merle noir pro flétnu a klavír (1951)
Olivier MessiaenJour d’été à la montagne pro flétnový kvartet (1954)
Eugene BozzaInkantace "Pour que l'image devienne symbole" pro altovou flétnu (1937)
André JolivetSyrinx pro sólovou flétnu (1913)
Claude DebussyChant de Linos pro flétnu a klavír (1944)
André JolivetPondělí 29. října 2007, 19:30 Švandovo divadlo na SmíchověS | Cyklus koncertů hudby 20. století - Krása dneška 2007-2008sólisté — Lenka Neubauerová (flétna), Jan Ostrý (flétna), Jiří Ševčík (flétna), Anna Švejdová (flétna), Luděk Šabaka (klavír)recitace — Markéta Patužákovátanec — Lea Čapková
Slovo k programu:
Příběh flétny, nástroje, jenž můžeme považovat s klidným svědomím za jakousi poznávací ikonu moderní francouzské hudby, by se dal srovnat s příběhem stoletého pronikání do hloubky duše moderního člověka. Zatímco symbolem 19. století byly housle, klavír popřípadě violoncello a jejich romantické vzepětí ve velkých koncertantních partiturách, flétna plnila poslušnou roli diskantového kreslíře v operním či symfonickém orchestru. Teprve Claude Debussy svým Faunovým odpolednem a také Syrinxem ukázal niternější, až éterickou povahu nástroje. Edgar Varése (vzpomeňte na uvedení Density v našem cyklu) a zejména André Jolivet však ukázali, že za křehkosti se může skrývat i pláč nebo výkřik. Otevřeli tak cestu zcela nového výrazového využití nástroje pro Oliviera Messiaena, Pierra Bouleze a jejich následníky. Konfrontace skladeb a přístupů v podání renomovaných komorních hráčů z řad PKF Jiřího Ševčíka a Lenky Neubauerové a angažování jednoho z nejvýraznějších odchovanců soudobé francouzské flétnové školy Jana Ostrého slibuje prožitek naplněný barvami, expresivitou a niternou mluvou.
Jindra Pav!iš
zpět
