C | "PKF Classics"

ceny vstupenek: 250 a 350 Kč

Komentář k programu:

Neapolský skladatel Giovanni Battista Pergolesi měl sice na tomto světě vymezený velmi krátký čas, ale stihl po sobě zanechat v dějinách hudby nesmazatelnou stopu. Vedle chrámových skladeb, z nichž je pravděpodobně nejznámější Stabat mater, se proslavil především intermezzem La serva padrona (Služka paní). Ačkoliv Pergolesi stihl napsal dalších šest vážných i komických oper, Služka paní se díky častému provádění stala téměř synonymem pro skladatelovo jméno. Dvouaktové intermezzo vzniklo jako komická vsuvka mezi tři akty Pergolesiho vážné opery Il prigioniero superbo, se kterou však neměla společný děj ani interprety. Premiéra se uskutečnila v Neapoli u příleži- tosti oslav císařovniných narozenin v srpnu roku 1733. La serva padrona se začala brzy pro snadné inscenační podmínky provozovat samostatně. K provedení, jež vyžaduje pouze dva zpěváky, jednoho herce pro němou roli sluhy a malý orchestr, lákala italské kočovné operní společnosti, které ji hrály po celé Evropě.

Po Pergolesiho smrti, jejíž příčinou byla tuberkulóza, se rychle šířila jeho sláva a s ní i jeho skladby. Čtyři z kantát se dočkaly okamžitého vydání a kromě oper se velmi záhy dostala do povědomí i duchovní hudba. Díky této skutečnosti mnoho skladatelů z jeho skladeb vycházelo nebo se je dokonce snažily napodobit. Proto se díky badatelské práci neustále mění katalogy Pergolesiho děl, a proto také již dnes víme, že autorem skladby Concerti Armonici, podle které složil Igor Stravinskij svůj balet Pulcinella, nebyl Pergolesi, ale holandský pozdně barokní skladatel a diplomat Unico Wilhelm van Wassenaer.     

                                                                                                Zpívaný balet Pulcinella zkomponoval Igor Stravinskij během pobytu v Itálii roku 1919 z podnětu Sergeje Pavloviče Ďagileva, pro jehož Ruský balet už napsal Ptáka Ohniváka, Petrušku a Svěcení jara, jejichž provedení vyvolaly u pařížského publika bouřlivé reakce. Pulcinella měl premiéru v Paříži 15. května 1920 za řízení Ernesta Ansermeta a v de- koracích Pabla Picassa. V roce 1924 sestavil Stravinskij z tohoto baletu suitu pro malý orchestr, kterou po 25 letech, tedy v roce 1949, znovu zrevidoval. V této poslední verzi zazní Pulcinella také na dnešním koncertě.

Právě díky spolupráci s Ďagilevovým baletním souborem se Stravinskému otevřela cesta k celosvětovému uznání. Jeho skladatelský vývoj byl však velmi složitý, neboť nebylo snad uměleckého směru, který by nebyl sám vyzkoušel. Celé jeho dílo, ať už je rozdělíme do tří období (slovanské, neoklasické, seriální) nebo podle ruské hudební vědy přidáme epochu akademickou a periodu ruského impresionismu, bylo vždy inspirativní součástí širokého komplexu avantgardního umění a jeho představitelů, Stravinského současníků Pabla Picassa, Marca Chagalla, Jeana Cocteaua, Nikolaje Mjaskovského, Sergeje Prokofjeva a dalších. Baletem Pulcinella Stravinskij opustil tzv. slovanské období, a zahájil tak, mimo jiné právě pod dojmem již zmíněné domnělé Pergolesiho skladby, epochu neoklasickou. Ačkoliv mladý Sergej Prokofjev svoji Symfonii č. 1 "Klasickou" zkomponoval již v roce 1917, tedy o dva roky dříve, bývá Stravinského balet Pulcinella označován za základní dílo neoklasicismu.

Kryštof Spirit

Služka paní – obsah opery:

1. intermezzo

Starý mládenec Uberto si stěžuje, že komorná Serpina, která v jeho domě žije od dětství, k němu nechová patřičný respekt. Uberto už několik hodin marně čeká, až mu Serpina konečně přinese jeho obvyklý šálek čokolády a on bude moci konečně odejít na svou pravidelnou procházku. Serpina na jeho naléhání odpovídá vskutku hubatě a rozhodně ne jako služka pánovi. Uberto nařizuje svému sluhovi Vesponovi, aby mu našel ženu, třeba ošklivou, ale poslušnou. Serpina žádá, aby manželkou byla ona sama, a snaží se vychválit své přednosti. Uberto to považuje za bláznovství, ovšem Serpina je odhodlaná dosáhnout svého.

2. intermezzo

Serpina převlékne Vespona za důstojníka a schová jej do vedlejší místnosti. Uberto se chystá odejít a Serpina mu oznámí, že pokud se jí chce zbavit, ráda se provdá za rázného kapitána Tempestu. Hned jej také svému pánovi představí a Vespone v přestrojení žádá Uberta o čtyři tisíce zlatých věna. Uberto se zalekne takové ceny a rozhodně odmítá. Kapitán odchází a Serpina naoko utěšuje Uberta. Ten se rozhodne, že kapitána raději předběhne a se Serpinou se ožení sám, než aby přišel na mizinu. Nakonec je spokojen jak Uberto s mladou nevěstou, tak Serpina, která se ze služky stala paní.