Hana Kubisová
houslistka
Jak jste se stala muzikantkou?
Náhodou. Bylo mi skoro osm let, když mě rodiče v již rozběhnutém školním roce přivedli do mladoboleslavské "hudebky", kde právě učil vyhlášený houslový pedagog Josef Novák. Ochotně mě vyzkoušel a rozhodl se, že si mě vezme do své třídy. Hned druhý den jsem měla svoji první hodinu houslí a byla to láska na první pohled, o kterou jsem ale později musela bojovat. Zkoušky na konzervatoř a následná studia jsem absolvovala přes výslovný nesouhlas svého tatínka, který se s mou profesí nesmířil, řekla bych, dodnes.
Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
Pár let před rokem 1994, do kterého se datuje vznik PKF, mě oslovila skupina přátel-muzikantů , kteří se vrátili nadšení z Mládežnického orchestru Gustava Mahlera s myšlenkou založit komorní orchestr a dál spolu hrát. Měla jsem to štěstí stát u samého počátku. Nejprve studentské snažení v tělocvičně v Machově pod taktovkou tehdy ještě posluchače JAMU Tomáše Hanuse, setkání s panem dirigentem Bělohlávkem, následně vznik Nového českého komorního orchestru a Pražská komorní filharmonie jako krásné naplnění našeho kdysi zdánlivě nesplnitelného snu.
Práce v PKF mě ovlivňuje neustále z hlediska uměleckého i lidského.
Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Ano, celá řada. Jedním z nejkrásnějších hudebních zážitků pro mě bylo uvedení všech pěti klavírních koncertů Ludwiga van Beethovena s Jefimem Bronfmannem - to bylo úžasné! Také nemohu zapomenout na mrazení v zádech při provedení Dvojkoncertu Bohuslava Martinů pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány pod taktovkou pana dirigenta Bělohlávka, na nádherný koncert v londýnské Royal Albert Hall na BBC Proms 2004, na živelnost houslistky Sarah Chang v Bruchově houslovém koncertu, na krásné koncertní provedení Mozartovy opery Così fan tutte opět s panem dirigentem Bělohlávkem, ale také na některé koncerty nevydařené.
Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Miluji koncertní síně, mají svou jedinečnou atmosféru, ať jsou historické, nebo supermoderní. Vzhledem k tomu, že v Praze neexistuje moderní velký nádherný sál se skvělou akustikou, vždy když v nějakém takovém hrajeme někde v zahraničí, představuji si, jak by asi slušel Praze.
Obtížné je pro mě samozřejmě nepohodlí spojené s dlouhým cestováním a nedostatek soukromí.
Hrajete také komorní hudbu a jakou?
V současnosti spolupracuji s Collegiem Gabriely Demeterové.
Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde?
Krásnou.
Jak nejraději relaxujete?
Nejlépe si odpočinu při dlouhých vycházkách nebo túrách v přírodě, při návštěvě galerií, antikvariátů, výstav výtvarného umění nebo fotografie, a také při občasném velice příjemném nicnedělání.
Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Čarodějky z Eastwicku, Amadeus.
Mám ráda knihy Vladimíra Neffa, k Bergmannově Laterně magice jsem se vracela několikrát, překrásný je román Otrok od I. B. Singera, Segalovi Doktoři, poesie Aleny Miřácké, Rychlé šípy…
Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Jako sportovní fanoušek jsem opakovaně selhala, například v roce 2001 při MS v ledním hokeji jsem zapomněla na finálový zápas Česko – Finsko a venčila jsem psa. V dětství jsem byla krajskou přebornicí v judu ve váhové kategorii do 25 kg. V současnosti navštěvuji hodiny baletu, a fandění i bojovým sportům se raději vyhýbám.
