S PKF jste již dlouhodobě spolupracoval, v posledních letech jako její stálý dirigent. Co se Vaším nástupem do funkce šéfdirigenta změní pro Vás a pro orchestr?
Pevně věřím, že především naše dlouhodobá komplexní synergie! Myslím, že z perspektivy krátkého okamžiku zkoušky či koncertu bude naše spolupráce naoko podobná – nedomnívám se, že by nastaly jakékoli převratné situace. Už teď však, při přípravě naší úzké spolupráce, trávím diametrálně více času úvahami nad budoucností orchestru, setkáváním s vedením tělesa, konverzací s členy orchestru o dramaturgii atd., zkrátka dalekosáhle hlubší investicí do plánování všeho druhu. V minulých letech jsem pak jako téměř bolestné vnímal přerušování naší konkrétní umělecké spolupráce na delší dobu. Kolikrát jsme docílili třeba během letního období, ve kterém jsme podnikli například některé delší či častější společné zahraniční cesty, jak si navzájem na sebe blahodárně zvykáme – a pak následovalo oboustranné odloučení na několik týdnů či měsíců, ve kterých nebylo možné na vše dobré navazovat. Ačkoli tedy jistě s orchestrem nebudeme doslova a do písmene dennodenně, dozajista se budeme vídat mnohem častěji a intenzivněji.
Budete stát včele orchestru, který zakládal a výrazně formoval Váš učitel Jiří Bělohlávek. Je to pouhá shoda okolností?
To by mohla být, ale asi tak podobně, jako by jí snad mohl být fakt, že PKF je díky Jiřímu Bělohlávkovi "shodou okolností" nejlepším tělesem svého druhu u nás! Takto to nelze brát. Přicházel jsem k orchestru v začátcích naší spolupráce podobně jako jiní mladí dirigenti, kteří u něj dostávali poměrně bohaté příležitosti. Jen se postupem času (a rozhodně ne hned, "zázrakem") ukázalo, že naše vzájemná práce dává takový smysl, že by do budoucna bylo pěkné, aby byla co nejpravidelnější a nejintenzivnější. V podobné "shody okolností" skutečně nevěřím. Myslím, že máme oba, Jiří Bělohlávek i já - tím spíše, radost, že se všechny složky tělesa (umělecké, administrativní, dozorující atd.), eventuálně i naše publikum – v podobě vřelého ohlasu na naše společné počiny – shodly na tom, že bych to měl být já, kdo bude stát v čele orchestru. Vnímám to, že dostávám do rukou orchestr, který založil a kterému šéfoval Jiří Bělohlávek (byť je to nyní již ob jedno období), předně jako dar – a pak také jako závazek.
Co bude Vaše funkce šéfdirigenta obnášet?
Nezlobte se, je-li to málo konkrétní odpověď, ale tohle je skutečně to nejpodstatnější: Budu PKF věnovat největší díl své osobní i pracovní energie. Být šéfdirigentem pro mě znamená nést kdekoli na světě v sobě stále vztah ke "svému" orchestru – v termínech ryze uměleckých i hudebně manažerských, v úvahách dramaturgických i úvahách o jménech umělců, s nimiž by mně svěřený orchestr mohl či měl spolupracovat atd… A samozřejmě – ze všeho nejpodstatněji – vymezit si v nabitém kalendáři co možná nejvíce prostoru pro konkrétní uměleckou práci s orchestrem na zkouškách, na koncertech a na zájezdech. Myslím ale, že tohle vše je celkem jasné. To, co pro mne bude funkce šéfdirigenta především obnášet, je tedy skutečně zodpovědnost a vztah - vazba. Je mi velikým privilegiem, že máme z čeho vycházet, protože jsme měli už poměrně dost času se poznat. A ona zodpovědnost mě nebude tížit, protože mám PKF lidsky i umělecky (nebo lépe lidsky a umělecky zároveň) upřímně rád.
Jaké jsou Vaše nadcházející pracovní závazky a nejbližší plány?
První rok naší spolupráce s PKF nebylo snadné – vzhledem k tomu, jak byl již blízko, když byla nabídka šéfování vyslovena – naplnit tolika společnými aktivitami, jak bychom si přáli. Není to ale vůbec špatné. Co se pak týče naší činnosti v domovské Praze, myslím, že nabídneme mnoho zajímavého. V dalších letech si ale přejeme vzájemnou blízkost ještě utužit. Otázka se však možná týká také mých osobních plánů nesouvisejících s PKF. Čeká mě teď delší perioda na Dálném Východě – v dubnu a květnu budu postupně pracovat v Hongkongské filharmonii, v Hongkongské festivalové opeře (Massenetův Werther) a v Tokijském metropolitním symfonickém orchestru. Hrozně se tam těším, jsem vždycky (zejména v Japonsku, kam se vracím již po čtvrté) oblažen technickou úrovní tamních orchestrů a jejich dokonalou připraveností. Před touto cestou a po jejím skončení se budu loučit coby šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů se zlínskými milými abonenty; s FBM budu hostovat také na festivalu Pražské premiéry 2008. A od konce května se stanu na nějaký čas Angličanem – zavítám do City of Birmingham Symphony Orchestra (Alexandr Něvskij) a pak na téměř půl roku na operní festival do Glyndebourne, kde budu provádět Carmen krom jiných s Londýnskou filharmonií. Na podzim mě čeká Symfonický orchestr BBC, orchestr ve Štrasburku, v dalším roce pak Gewandhausorchester v Lipsku, opětovná pozvání do Radio France, Stuttgartského rozhlasového symfonického orchestru SWR, první pracovní návštěva USA, u nás Česká filharmonie ad.
