Jan Souček
hobojista
Jak jste se stal muzikantem?
Může za to asi můj tatínek, který hrává na kontrabas v cimbálovce. Usmyslel si, že ze mě bude – stejně jako z mého staršího brara – houslista a v 6 letech jsem začal chodit do houslí. Když se se mnou po půl roce paní učitelka už nechtěla vidět, začal jsem hrát na flétnu a o pár let později na hoboj. Měl jsem štěstí, že mě učil pan Hanuš, skvělý člověk a učitel, a myslím, že díky němu jsem u hoboje už zůstal. Pokračoval jsem poté na Konzervatoři a na Akademii Múzických Umění v Praze.
Proč hrajete právě s PKF?
Hraji v PKF protože jsem rád, že si mohu zahrát s takovými muzikanty, jací v našem orchestru jsou, a také nám orchestr poskytuje nějaké kapesné.
Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Rád vzpomínám na každý koncert, který se povedl a měl příjemnou atmosféru. Výjimečný byl koncert s Jiřím Bělohlávkem a Magdalenou Koženou na festivalu Proms v Londýně, byl to shodou okolností jeden z mých prvních koncertů s PKF.
Co je příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Nepříjemné jsou hlavně dlouhé přejezdy autobusy a čekání na letištích. Na druhou stranu je to příležitost navštívit různá zajímavá místa. Během zájezdu také mohu nechat všechny své starosti stranou a najít si čas sám pro sebe.
Hrajete také komorní hudbu?
Pravidelně hráváme komorní koncerty s klavíristkou Miloslavou Machovou, hraji také v dechovém triu Arundo s Janem Machem a Václavem Vonáškem. Komorní hudba je práce, která mě baví a dělám ji velmi rád.
Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde?
Kteroukoliv, ale dobrou. Po příchodu ze zkoušky domů mám však nejraději ticho.
Jak relaxujete?
Rád jezdím na kole, čtu nebo si pustím dobrý film, anebo zalezu do postele a spím.
Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Je jich spousta, mám rád třeba Čapka, Exupéryho, Hrabala nebo Kunderu, z filmů ty české od Jiřího Menzela, napadá mě také film Až přijde kocour...
Jste sportovním fanouškem?
Nejsem přímo fanoušek, ale rád sleduji atletiku a podívám se na dobrý fotbalový nebo hokejový zápas.
