Je přední osobností mezi českými dirigenty. Jeho umělecké kreace jsou založeny na detailní a důvěrné znalosti prováděné skladby, podloženy minuciézní prací s orchestrem a neobyčejným bohatstvím jeho představy o barvitosti orchestrálního zvuku. Je fanatikem detailu a dokonalosti přípravy, což mu umožňuje při provedení plně se oddat momentální hudební inspiraci. Rovnováha intelektu a emocionálního vkladu dává jeho interpretacím pečeť dokonalosti.
Jiří Bělohlávek je absolventem Pražské konzervatoře a Akademie múzických umění, později studoval u Sergiu Celibidacheho.
V roce 1970 zvítězil v celostátní soutěži mladých dirigentů a stal se dirigentem-asistentem České filharmonie. V roce 1971 byl finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana.
Se Státní filharmonií Brno, jejímž dirigentem byl šest let (1972 - 1978), podnikl řadu velkých koncertních turné po Rakousku, Německu a po Spojených státech.
Důležitou etapou jeho práce bylo dvanáctileté působení u Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (šéfdirigent 1977 - 1989). Jiří Bělohlávek významně pozvedl uměleckou úroveň tohoto tělesa a získal mu pevné místo v pražské a československé kultuře. S Pražskými symfoniky opakovaně navštívil většinu evropských zemí, USA a Japonsko a natočil celou řadu gramofonových snímků.
Jiřího Bělohlávka spojuje dlouholetá spolupráce s Českou filharmonií. Od roku 1973 pravidelně hostoval s orchestrem v zahraničí a v Praze, od roku 1981 byl jeho stálým dirigentem a v letech 1990 až 1992 působil ve funkci šéfdirigenta. Jiří Bělohlávek tak navázal na interpretační tradice nejvýznamnějších českých dirigentů - šéfů České filharmonie (Václava Talicha, Karla Ančerla, Rafaela Kubelíka a Václava Neumanna).
V roce 1994 Jiří Bělohlávek stál u zrodu Pražské komorní filharmonie. Výrazně ji umělecky formoval po 12 let až do roku 2006 a dodnes je jejím čestným uměleckým ředitelem. S PKF dosáhl velkých úspěchů doma i v zahraničí a nahrál s ní řadu kompaktních disků pro přední hudební vydavatelství.
V letech 1995 - 2000 byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru BBC v Londýně, od roku 1995 je profesorem pražské Akademie múzických umění, od roku 1998 hlavním hostujícím dirigentem Národního divadla v Praze.
Od července 2006 je šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC v Londýně.
Dlouhodobě spolupracuje s mnoha špičkovými evropskými orchestry (mj. s Berlínskými filharmoniky, Mnichovskými filharmoniky, Vídeňskou filharmonií, Londýnským symfonickým orchestrem), pravidelně hostuje v USA a Kanadě (např. u Newyorské filharmonie či symfonických orchestrů v Bostonu, San Francisku a Torontu), v Japonsku (Symfonický orchestr NHK ad.) a je častým hostem světových hudebních festivalů. Oceňován je také jako operní dirigent; v posledních letech nastudoval mj. Janáčkův Osud (Národní divadlo v Praze, 2002), Wagnerova Tristana a Isoldu (Glyndebourne, 2003) či Janáčkovy opery Káťa Kabanová a Její pastorkyňa (Metropolitní opera v New Yorku, 2004 a 2007). V sezoně 2007-2008 vystoupil mj. s Filadelfským orchestrem, symfonickými orchestry ze St. Luis, Detroitu a Dallasu, amsterodamským orchestrem Concertgebouw a Pařížským orchestrem, s Berlínskými filharmoniky provedl Smetanovu Mou vlast a v Královské opeře v Londýně dirigoval Čajkovského operu Evžen Oněgin.
Jeho umělecké plány pro nadcházející koncertní sezonu 2008-2009 zahrnují nastudování Prodané nevěsty v Pařížské opeře, Káti Kabanové v madridském Královském divadle a Rusalky na festivalu v anglickém Glyndebourne, v Metropolitní opeře v New Yorku bude řídit představení Evžena Oněgina a Rusalky.
