KONCERTY

Komentář k programu:

Oratorium Stvoření pro sóla, sbor a orchestr, Hob. XXI: 2 patří k vrcholným dílům Josepha Haydna a zároveň představuje nej-významnější mezník ve vývoji oratorního žánru. Haydnovi se v něm podařilo vytvořit nový hudební druh, ve kterém spojuje tradici italského a anglického oratoria a melodramatu, avšak už zcela oproštěného od opery. Stvoření je postaveno na novém základě, ze kterého následně čerpala hudba romantismu.

Přes velký význam tohoto díla jsou okolnosti jeho vzniku velmi prosté. Během Haydnovy druhé návštěvy Londýna v letech 1794-1795 jej tamní impresário Salomon požádal o zkomponování oratoria. Doporučil mu libreto Thomase Lindleyho líčící stvoření světa podle Starého zákona a eposu Ztracený ráj Johna Miltona. Toto libreto, s největší pravděpodobností určené původně pro Georga Friedricha Händela, přeložil do němčiny vídeňský literát a Haydnův přítel baron Gottfried van Swieten. Skladbu dokončil Joseph Haydn v prvních měsících roku 1798 a ještě v tomtéž roce se konalo první soukromém provedení ve Schwarzenberském paláci ve Vídni. Veřejné a veleúspěšné premiéry se dočkalo o rok později ve vídeňském dvorním divadle. Nadšené ohlasy zajistily, že se prakticky ihned po premiéře stalo Stvoření jedním z nejpopulárnějších a nejčastěji uváděných oratorií vůbec.

Text oratoria nelíčí žádný dramatický nebo alegorický příběh, jak bylo zvykem zejména v barokním oratoriu, nýbrž je postaven na jednoduchém vyprávění biblického svědectví o stvoření světa, jeho popisu a oslavě. Novým způsobem využívá Haydn také orchestru, zejména barevné možnosti dechových nástrojů. S tím souvisí i mnohem pevnější, do té doby nevídané, sepětí textu s hudbou.

První díl otevírá v pomalém tempu chmurně znějící předehra, která má navodit představu chaosu. Z předehry vyvstává recitativ, jenž cituje samotný začátek Bible. Při slovech "und es ward Licht" ("a bylo světlo") se naráz poprvé rozezní orchestr v plné síle. Dále se v prvním díle líčí stvoření vod, rostlin a slunce. Vykreslení prvního východu slunce, kdy hudební plocha pomalu stoupá od jednoho tichého tónu až k jásavým fanfárám, patří mezi nejpůsobivější momenty v celém oratoriu. Díl pak uzavírá sbor na slova 19. žalmu "Nebesa vypravují čest a slávu Boží a obloha zvěstuje dílo rukou Jeho". Ve druhém díle je postupně zobrazováno stvoření zvířat a člověka. Zajímavým způsobem zpracovává skladatel hned v úvodní árii archanděla Gabriela stvoření ptáků. Neustále stoupající melodie smyčců ilustruje let orla, dvojice fagotů hlas hrdliček a bohatě zdobená kantiléna flétny slavíka. Pravděpodobně nejbohatší zvukomalebné detaily přináší recitativ, ve kterém archanděl Rafael vyjmenovává jednotlivá zvířata. Trylek v nejhlubší poloze smyčců představuje lva, lovecké fanfáry jelena, lehký staccatový pohyb koně, houpavá melodie flétny pasoucí se tele, smyčcová tremola rojící se oblaka hmyzu a pomalý sestup violoncell a kontrabasů naplnění země červy. Až na samotný konec dílu zařazuje Haydn stvoření člověka, které svěřil všem třem archandělům v lyricky znějícím triu. Závěrečný sbor velebí dokončení velikého díla. Třetí díl líčí sedmý den odpočinku, kdy se první lidé, Adam a Eva, radují z přírody a chválí Stvořitele. Archanděl Uriel oslavuje člověka jako pána a krále přírody, avšak v závěrečném recitativu vyjadřuje i mírnou obavu: "Ó šťastný pár a šťastným zůstane, dokud jej nesvede falešná touha vlastnit více, než má, a vědět více, než je mu dovoleno". Po té celé oratorium uzavírá mohutný sbor s rozsáhlou fugou: "Zpívejte Hospodinu všemi hlasy, oslavujte všechna jeho díla, ke slávě Jeho jména rozezvučte se v chvalozpěvu, Hospodinova sláva zůstane na věky. Amen."

Kryštof Spirit