KONCERTY

Felixi Mendelssohnovi-Bartholdymu bylo teprve patnáct let, když napsal dnes pravděpodobně své nejpopulárnější dílo, ouverturu k Shakespearově hře Sen noci svatojánské. Byla tu dvojí inspirace. Jednak básnická, která vyplynula z dojmů ze Shakespearova díla, a diva- delní, vyrůstající z okouzlení poslední operou Carla Marii von Webera Oberon. Předehra byla poprvé provedena v domácím prostředí zahradního domu Mendelssohnovy rodiny. Poté zůstala skladba několik let nepovšimnuta, až v červnu 1829 ji skladatel provedl na svém koncertě v Londýně. Od té doby se stala jedním z nejpopulárnějších Mendelssohnových děl a trvalou součástí koncertních programů. Její úspěch vedl skladatele k tomu, že o čtrnáct let později přistoupil ke kompozici dalších hudebních čísel k celé Shakespearově hře. Jedná se o čísla instrumentální, vokální i melodramatická. Ouvertura vyšla tiskem samostatně pod opusovým číslem 21, celé dílo i s ouverturou pak jako opus 61.

William Shakespeare (1564 – 1616) napsal svoji "svatební komedii" v roce 1595 nebo 1596. Její děj se odehrává během několika dnů v době, kdy se příroda po zimě probouzí k novému životu, ve dvou odlišných prostředích – na aténském dvoře a v nedalekém lese. Zatímco dvůr aténského vévody Thésea reprezentuje střízlivý a přísný společenský řád, v lese vládnou fantastické bytosti – elfové a víly, vedené králem víl Oberonem a jeho ženou, královnou Titanií. Hlavními motivy celé hry jsou sen a probouzení, nedorozumění a prozření, smír a oslava nového života. Sen noci svatojánské patří ke třem Shakespearovým hrám, které nemají zjištěnou literární předlohu. Autor převzal z literární tradice pouze jednotlivé motivy (např. příběh o Pyramovi a Thisbě z Ovidiových Proměn, proměnu Klubka v osla z Apuleiova Zlatého osla atd.). Důležitější než literární inspirace je sepětí atmosféry hry s lidovou kulturou středověku a renesance, jež se ve hře projevuje mimo jiné specifickou svátečností, zdvojením postav krále a královny (oficiální vládci Théseus a Hipolyta a neoficiální, "karnevaloví" vládci lesa Oberon a Titanie) či svéráznou parodií vysokého umění v podání řemeslníků. Typická je také zmíněná odlišnost prostředí – v lese a v Aténách vládnou jiné zákony, co není možné ve "skutečném" světě Atén, je možné v pohádkovém světě lesa. I když se jedná o komedii, je v jednotlivých promluvách a obrazech neustále přítomná představa smrti a zmaru, čímž je jen podtržená podstata lidové kultury, ze které hra vychází a pro níž je příznačné nerozlučné sepětí života se smrtí.

Děj hry sestává z několika dějových linek, které se navzájem protínají. Nejvýraznější je příběh mladých milenců: aténský měšťan Egeus si před vévodou stěžuje na svou dceru Hermii, která je zamilovaná do Lysandra. Otec jí ale za ženicha vybral Demetria, do kterého je zase nešťastně zamilovaná Helena. Hermie se musí podřídit otcově vůli, jinak ji podle zákona čeká klášter nebo smrt. Lysandr s Hermií se rozhodnou nepodřídit se a naplánují útěk z Atén na místo, kde už neplatí aténské zákony a kde se mohou vzít. Schůzku si dají v lese a řeknou o ní Heleně. Ta to poví Demetriovi, čímž si ho chce naklonit. Mezitím se schází několik aténských řemeslníků, kteří se jako vášniví divadelní ochotníci v čele s tesařem Pořízem a tkalcem Klubkem rozhodli u příležitosti chystané svatby vévody Thésea s královnou Amazonek Hipolytou nacvičit a sehrát hru o Pyramovi a Thisbě. Dohodnou si zkoušku v lese. V tomto momentu se děj přesouvá z Atén do lesa. Oberon se zde pohádal se svou ženou Titanií a chce jí ponížit. Poručí skřítku Pukovi, svému pážeti, aby mu přinesl kouzelný květ, který způsobuje, že spáč, jehož oči byly šťávou z květu pokapány, se po probuzení vášnivě zamiluje do prvního tvora, kterého spatří. Zatímco Puk odejde hledat květ, Oberon se stane svědkem výstupu Heleny a Demetria a rozhodne se, že pomocí kouzelného květu přiměje Demetria, aby se do Heleny zamiloval. Pověří tím Puka a sám jde pokapat víčka Titanie. Puk ale narazí na spícího Lysandra a v domnění, že se jedná o Demetria, ho očaruje. Lysandr po probuzení spatří Helenu, zamiluje se do ní a opustí Hermii. Řemeslníci se zatím sejdou ke zkoušce. Puk z žertu přičaruje Klubkovi oslí hlavu, čímž vyděsí ostatní řemeslníky a ti se rozutečou. Osamocený Klubko si prozpěvuje, a probudí tím Titanii. Ta se do něho pod vlivem kouzla okamžitě zamiluje. Oberon zjistí Pukův omyl. Způsobí tedy, aby se do Heleny zamiloval i Demetrius, potom obnoví Lysandrovu lásku k Hermii, a nakonec, když se dostatečně nasmál lásce své ženy k oslu, zbaví ji kouzla a také Klubkovi odstraní oslí hlavu. Oberon se usmíří s Titanií, noc plná kouzel končí, začíná nový den a s ním přicházejí na scénu vévoda Théseus s Hipolytou. Když zjistí, že Demetrius miluje Helenu a Lysandr Hermii, rozhodnou, že je tak vše v pořádku. Společně s milenci se vracejí do Atén, aby zde oslavili trojí svatbu. Součástí svatební oslavy je i smích budící ochotnické představení řemeslníků. Na závěr přicházejí Oberon, Titanie a Puk, aby požehnali všem třem dvojicím.

(PKF)