Martin Bialas
houslista
Rodiče klavíristé, starší sestra klavíristka, koncerty a cvičení na dvou klavírech u nás doma – to vše zcela logicky ovlivnilo můj život. Přesto jsem se vůči jedné věci časem vzbouřil. Po několika letech hry na klavír, po mnoha koncertech a soutěžích jsem se rozhodl ke změně nástroje. Těch klavírů by doma bylo opravdu moc. A tak jsem nastupoval na brněnskou konzervatoř již do houslové třídy prof. Stanislava Tomáška. Jinak se mé dětství, krom hodin a hodin cvičení, nelišilo od ostatních dětí: kolo, hry, v zimě bruslení, občas zlobení, procházky a výlety s rodiči a bojkotování prvomájových průvodů.
V době konzervatorních studií přišel okamžik, který dodnes považuji za jeden z vrcholů svého života a rozhodně za vrchol umělecké kariéry. Ještě v časech totalitního režimu se podařilo několika chytrým a trpělivým lidem vytvořit mezinárodní studentský orchestr, ve kterém se setkali mladí hudebníci ze svobodné i nesvobodné části Evropy. Členem Gustav Mahler Jugendorchestru jsem byl potom sedm let, procestoval celou Evropu a hrál více jak na sto koncertech. K tomu stému jsem dostal i osobní poděkování šéfdirigenta orchestru Claudia Abbada. Spolupráce s Claudiem Abbadem, jakož i s jinými význačnými mistry taktovky, setkávání s předními hráči předních světových orchestrů a v neposlední řadě i kamarádské vztahy nás studentů byly v době mého studia u prof. Adolfa Sýkory důvodem rozhodnutí věnovat se orchestrální hře a zároveň později i impulsem k založení Pražské komorní filharmonie.
Jsem šťasten, že mohu ideu společného vrcholného muzicírování a kamarádství, kterou mnoho z nás poznalo právě v GMJO, prožívat na každém jednotlivém koncertě, ať už je to koncert pro děti, nebo v Mnichově Hradišti, či snad některý z mimořádně úspěšných večerů, mezi které určitě řadím provedení kompletu Beethovenových klavírních koncertů s Jefimem Bronfmanem, abonentní koncert se Shlomo Mintzem a Schönbergovou Zjasněnou nocí, či koncert v Rudolfinu, na kterém jsem účinkoval jako sólista v Brahmsově Dvojkoncertu.
Ale zaměřit se jen na jeden druh hudby není pro hudebníka zrovna nejzdravější. A tak mezi mé další "lásky" patří jak komorní hra, tak i velká symfonická díla. Již několik let působí v České republice TRIO BIALAS (dvoje housle a klavír), jehož členy jsem já, moje manželka Zuzana a sestra Renata. Koncertujeme v zemi české a moravské, ale i v Německu, Rakousku či Francii. Mezi úspěchy, kterých si nesmírně vážím, patří i pozvánka ke spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem. V rámci jeho anglického koncertního turné na jaře 2007 s novým šéfdirigentem Liborem Peškem jsem byl angažován na místo koncertního mistra. Všechny tyto prožitky a zkušenosti, načerpání nových fyzických, ale hlavně i psychických sil, využívám k další tvrdé a poctivé práci, kterou dále předávám Pražské komorní filharmonii. Zároveň je mi ctí, že svým uměním mohu šířit dobré jméno PKF jak v zahraničí mezi posluchači, tak i mezi dalšími kolegy hudebníky.
Jako není pro hudebníka zdravé zaměřit se jen na jeden druh hudby, tak není pro člověka normální zaměřit se jen na svou práci. Než jsem v roce 2003 opustil místo koncertního mistra PKF, uvědomoval jsem si, že po těch deseti letech, kdy jsem veškerou svou energii a čas věnoval milovanému orchestru, potřebuje mé srdce někdo důležitější. Jsou jimi Zuzka a dva kluci, Filip a Šimon.
Vždyť život není jen hudba, život je mnohem pestřejší. Naštěstí. Kromě radosti ale existují i všední dny se svými starostmi. A tak to má být. Kdyby tyto dny nebyly, neprožili bychom ani ty nevšední.
Můžete si také přečíst blog Martina Bialase http://biamart.blog.cz/
