PKF s Jiřím Bělohlávkem ukončí sezonu 2009/2010
Ve středu 28. dubna 2010 uzavře Pražká komorní filharmonie společně s jejím čestným uměleckým ředitelem Jiřím Bělohlávkem orchestrální sezonu 2009/2010. Společně přivítají v pražském Rudolfinu irskou mezzosopranistku Zandru McMaster a francouzského violoncellistu Jeana-Guihena Queyrase.
Koncert se koná ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze.
Pod vedením Jiřího Bělohlávka zazní ve středu 28. dubna 2010 na závěrečném koncertu Orchestrálního cyklu Symfonie č. 2 C dur, op. 61 Roberta Schumanna. Sólisty večera budou irská mezzosopranistka Zandra McMaster, která přednese Pět písní Richarda Wagnera na slova Mathildy Wesendonckové, a francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras představí své pojetí Koncertu pro violoncello č. 2 h moll, op. 104 od Antonína Dvořáka.
Pražská komorní filharmonie se věnuje hudbě Antonína Dvořáka již od jejího založení a především pod taktovkou Jiřího Bělohlávka vznikly nahrávky skladeb tohoto českého skladatele v té nejlepší kvalitě. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří Dvořákův houslový koncert a moll, op. 53 v podání vynikající německé houslisty Isabelle Faust z roku 2004 a violoncellový koncert č. 2 h moll, op. 104 francouzského cellisty Jeana-Guihena Queyrase z roku 2005, který právě na dubnovém koncertu uslyšíme.
Rozhovor s Jeanem-Guihenem Quyrasem: 
PKF: Co pro Vás znamená hudba Antonína Dvořáka?
J.-G.: Dvořákova hudba je dokonalý příklad kombinace materiálu lidové hudby a klasické formy. Violoncellový koncert vyjadřuje jakýsi posun v historii hudby, částečně také vyplývající z kontextu Dvořákova záměru. Můžeme slyšet především nostalgické vzpomínky na domov, které cítil v posledním roce při pobytu v Americe. Volná věta tedy zachycuje především očekávání z jeho návratu domů. Pokaždé, když tento koncert hraji, jsem vždy dojat působivým závěrem poslední věty, která je plná upřímnosti.
PKF: V Praze se 28. dubna představíte právě s violoncellovým koncertem A. Dvořáka. Je těžší hrát Dvořáka před českým publikem než v zahraničí?
J.-G.: Hrát takové mistrovské dílo před českým publikem je pro mě odstrašující a zároveň inspirující, navíc ve Dvořákově síni Rudolfina. Je to pro mě čest!
PKF: V roce 2009 vyšlo Vaše nové CD s cellovými koncerty 21. století. Je Vám bližší soudobá hudba nebo spíše tradiční cellový repertoár?
J.-G.: Jako umělec od sebe nemohu tyto dva repertoáry oddělit. Na jedné straně se vždy snažím hrát současná díla jako by byla klasická. Na straně druhé usiluji o uplatnění motta Nikolause Harnoncourta, který říká: „Hraj každý klasický kus, jako by to byla premiéra nového díla.“
