Emmanuel Villaume, hudební ředitel a šéfdirigent

Opustil nás Jiří Bělohlávek

S hlubokou lítostí jsme přijali zprávu o ztrátě námi tolik milovaného dirigenta a člověka, v jehož šlépějích jsme kráčeli 23 let až do dnešního smutného dne. Jiří Bělohlávek stál u našich prvních krůčků, aby nás v pravý čas nechal samostatně běžet a bojovat se životem takovým, jaký je. Budeme na Vás, pane profesore, vždy vzpomínat s láskou a úctou a s hrdostí předávat Váš odkaz dalším generacím. Bylo nám všem v PKF velkou ctí být součástí Vašeho života.

S láskou Vám a Vaší rodině Vaši „filharmoníčci“ z Pražské komorní filharmonie, PKF – Prague Philharmonia

Začátky Pražské komorní filharmonie...

Souznění

Jednoho dne přichází k Jiřímu Bělohlávkovi na pravidelnou hodinu jeho žák z nejmilejších, talen­tovaný houslista Tomáš Hanus. Jako by se nechu­melilo se jej zeptá, zda by jim nemohl občas pomoci s "takovým jedním studentským orchestříkem..." Hned první setkání muselo být pro obě strany zjevením. Slavný dirigent a bezejmenní studenti. Čímpak nás překvapí? Bude lepší než Abbado? Dychtivě naslouchají jeho prvním slovům, snaží se číst z jeho gest a tváře. 

Pro Bělohlávka je tento orchestr balzámem na duši. Vidí oči a srdce otevřené, dychtivé muzikanty hltající každý jeho pokyn, ba co víc, žadonící: "Ještě, ještě! Vyždímejte nás, můžete chtít nemožné, chceme být nejlepší a věříme, že budeme právě s vámi!" Pak s nimi sedí u ohně, za sebou celodenní práci ve stodole provoněné senem a horkým prázdninovým sluncem. I toto - již druhé - soustředění v Machově bylo plné hudby, ale také smíchu a koupání a večerních táboráků. A souznění.

Není toto souznění právě tím, co tak dlouho hledal? Jak to, že skutečný profesionální přístup nachází po tolika letech až tady, u těch mladých muzikantů, začínajících profesionálů, profesionálů v dobrém slova smyslu? Mělo by také pro něj smysl spojit s nimi svoji kumštýřskou cestu? Velké úspěchy na zatím nepočetných koncertech, které orchestr - už s názvem Nový český komorní orchestr - absolvoval jak pod taktovkou Tomáše Hanuse, tak za řízení Jiřího Bělohlávka, tomu přitakaly. Psal se rok 1993 a budoucí šéfdirigent hnětl v rukou materiál, o jakém snil dlouhou dobu. Myšlenka snila a jeho duše konečně začala nasávat kyslík. Opět má chuť do díla...

Jiří Bělohlávek byl pro mě člověkem, který v sobě dokázal skloubit pečlivost, poctivost, píli a noblesní jednání. Odešel umělec, který formoval velkou generaci hudebníků a předával jim svůj odkaz a umění. V PKF jsme hrdí na to, že jsme součástí tohoto odkazu a budeme v něm pokračovat.

Radim Otépka, ředitel PKF

Jiří Bělohlávek a PKF – Prague Philharmonia v roce 2000
Poslední setkání Jiřího Bělohlávka s orchestrem PKF – Prague Philharmonia 7. května 2017 v Poličce. Jiří Bělohlávek zdraví Jana Fišera, koncertního mistra PKF, kterého do tohoto orchestru v roce 2004 přijímal.

 

Vzpomínka Jana Fišera

Pana dirigenta Jiřího Bělohlávka jsem vnímal jako velikou autoritu v celém hudebním světě. Setkával jsem se s ním už jako student na konzervatoři na jeho koncertech. V roce 2004 mě ještě ve funkci šéfdirigenta Pražské komorní filharmonie (dnes již PKF - Prague Philharmonia) přijímal jako nového koncertního mistra tohoto orchestru a díky tomu jsem měl možnost nahlédnout do jeho tvůrčí kuchyně. Ovlivnil mě především ve vnímání výstavby skladeb a zejména lpění na práci s detaily a zvukové i barevné vyváženosti. Byla to pro mě velká škola a inspirace k mému hudebnímu myšlení a dalšímu rozvoji. Jeho jasný a zřetelný styl byl ihned patrný u kteréhokoliv orchestru, se kterým měl možnost pracovat. Měl vždy ty nejvyšší nároky a to jak na hudebníky, tak především sám na sebe.

Jiří Bělohlávek byl noblesní člověk se specifickým smyslem pro humor. Měl rád kolem sebe mladé lidi/hudebníky a vždy je povzbuzoval a podporoval.  

Pane dirigente, budete nám chybět!