Emmanuel Villaume, hudební ředitel a šéfdirigent

Šéfdirigent

Emmanuel Villaume / hudební ředitel a šéfdirigent
od sezony 2015-2016

Francouzský dirigent Emmanuel Villaume v rámci své kariéry dirigoval úchvatná vystoupení s těmi nejprominentnějšími operními soubory a symfonickými orchestry z celého světa. V současné době již třetí sezónu působí jako hudební ředitel Dallas Opera. Během sezony 2015–16 bude maestro Villaume dirigovat představení Tosca, Show Boat a světovou premiéru Becoming Santa Claus (Jak se stát Santa Clausem) od Marka Adama. V této sezoně bude v USA hostovat při uvedení Romea a Julie v Lyric Opera of Chicago. V létě 2016 pak chystá návrat do Santa Fe Opera. Po triumfu Manon v londýnské Royal Opera House v roce 2014 se Villaume vrací do Covent Garden s představeními Toscy. Ale právě Manon byla důvodem Villaumova návratu do Metropolitní opery v lednu tohoto roku. Deník New York Times o představení napsal: „Je to nejživější a nejvíce vzrušující interpretace Manon v MET za řadu posledních let a je úžasným zahájením jarní sezóny operního domu.“ 

V září 2015 nastoupí maestro Villaume do funkce hudebního ředitele a šéfdirigenta PKF – Prague Philharmonia. Mezi jeho poslední projekty s PKF patří nahrávání s Annou Netrebko pro Deutsche Grammophon, spolupráce na CD s Bryanem Hymelem pro Warner Classics a speciální silvestrovské gala v Royal Opera House Muscat.
Z orchestrálních vystoupení sezóny 2014–2015 jmenujme koncert v newyorské Avery Fisher Hall na Richard Tucker Gala 2014, koncerty s Juilliard Orchestra v Alice Tully Hall, Grant Park Music Festival v Chicagu, festival Bílé noci v Mariinském divadle v Petrohradu a evropské koncertní turné opery Iolanta se sopranistkou Annou Netrebko se zastávkami v Lucernu, Kodani, Monte Carlu a londýnské Royal Albert Hall. V prosinci 2015 se Villaume s PKF vrátí do Royal Opera House Muscat společně s hostující sopranistkou Sandrou Radvanovsky. 

Maestro Villaume často spolupracuje s předními operními divadly ve Spojených státech, v Metropolitní opeře vystupoval v představeních Madam Butterfly, Samson a Dalila a Carmen, v chicagské Lyric Opera dirigoval Bohému, Manon, Veselou vdovu a Samsona a Dalilu a ve Washingtonské národní opeře Vlaštovku, Normu, Cida a Hoffmannovy povídky. Kromě toho dirigoval Madam Butterfly a Werthera v Sanfranciské opeře, Hoffmannovy povídky, Vlaštovku a Vévodkyni z Gerolsteinu v Losangeleské opeře, Vlaštovku a Fausta v Opera Theatre v Saint Louis a Lovce perel a Vévodkyni z Gerolsteinu v opeře v Santa Fe. Než se ujal role hudebního ředitele v Dallaské opeře, vystoupil zde ve vysoce ceněných představeních Faust a Figarova svatba. Stejně příkladná je jeho účast na hudebních festivalech. Připomeňme například četná vystoupení na prestižním americkém festivalu Spoleto, kde v letech 2001 až 2010 působil jako hudební ředitel.

Na evropské scéně se maestro Villaume objevil v londýnské Královské opěře v Covent Garden, kde dirigoval opery Manon, Hoffmannovy povídky a Vlaštovka, v Montrealské opeře s Pařížským životem, v tokijské Bunka Kaikan s Růžovým kavalírem, v Teatro Colón s Pelleas a Melisanda nebo v Bastilské opeře s Rigolettem.  Mezi jeho další vystoupení ve Francii patří Mignon v toulouském Théâtre du Capitole, Faust v Opéra de Nice a Pelleas a Melisanda, Samson a Dalila, Carmen a Norma v Opéra Marseilles. Maestro Villaume dirigoval mnohá operní tělesa v Německu, zahrnující představení Hoffmannových povídek v Bayerische Staatsoper, Toscy v berlínské Deutsche Oper, Bludného Holanďana v Hamburg Staatsoper, Děvčete ze Západu v Bonnské opeře a Bohémy a Werthera v Opeře v Kolíně nad Rýnem. Mezi jeho další významná vystoupení v Evropě patří Thais a Křižáci v Egyptě v benátském Teatro La Fenice, Ariana a Modrovous a Hoffmannovy povídky v Teatro Regio di Torino, Velkovévodkyně z Gerolsteinu na Operním festivalu Martina Franca, Hoffmannovy povídky a Werther v madridském Teatro Real, Perikola a Werther v Opéra de Monte-Carlo a Don Quichotte a Menottiho Goya s Plácidem Domingem na vídeňském festivalu Klangbogen.

Během Villaumovy dosavadní významné kariéry vystoupila pod jeho taktovkou řada předních symfonických orchestrů po celém světě. Villaume odvedl neuvěřitelný kus práce ve funkci uměleckého ředitele a šéfdirigenta Státní slovinské filharmonie a ve funkci šéfdirigenta Slovenské filharmonie. V Severní Americe dirigoval taková tělesa, jakými jsou Quebec Symphony Orchestra, Montrealský symfonický orchestr (vystoupení proběhla v Montrealu a v Carnegie Hall), Chicagský symfonický orchestr, Losangeleský symfonický orchestr a Julliard Orchestra. Dále vystoupil mimo jiné se Sanfranciským symfonickým orchestrem, Houston Symphony a Bostonským symfonickým orchestrem v bostonské Symphony Hall a na hudebním festivalu v Tanglewoodu. Mezi hudební tělesa, s nimiž vystoupil mimo území Spojených států, patří londýnská Královská filharmonie, Orchestre de Paris, Orchestre Philharmonique de Radio France, Orchestr Beethovenhalle Bonn, Mnichovský rozhlasový orchestr, Duisburger Philharmoniker, Dánský národní symfonický orchestr, Norský rozhlasový orchestr, Kungliga Filharmonikerna a PKF – Prague Philharmonia. V Austrálii dirigoval koncerty s orchestry v Sydney, Melbourne a Brisbane a v Asii se objevil spolu s Tokijským symfonickým orchestrem NHK, s Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem a orchestrem Čínské státní opery, který dirigoval u příležitosti Olympijských her v roce 2008.

Emmanuel Villaume se narodil v roce 1964 ve Štrasburku a vystudoval hudbu na Conservatoire de Strasbourg.  Posléze pokračoval ve studiu na pařížské přípravce na École normale supérieure a na Sorbonně, kde získal diplom v oboru literatura, filozofie a muzikologie. Coby autor pozoruhodných článků o muzikologii byl ve věku jednadvaceti let jmenován dramaturgem Rýnské národní opery ve Štrasburku. Je držitelem čestného doktorátu z University of Indianapolis.  Maestro Villaume žije střídavě v Paříži a v Dallasu.

www.emmanuelvillaume.com

 

Jakub Hrůša / šéfdirigent a hudební ředitel
v sezonách 2008-2009 až 2014-2015

Jakub Hrůša Jakub Hrůša

Jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé české dirigentské generace Jakuba Hrůšu (*1981 v Brně) zařadil světový časopis Gramophone v roce 2011 mezi deset mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. Po vystudování gymnázia v Brně absolvoval roku 2004 Akademii múzických umění v Praze, mimo jiné pod vedením Jiřího Bělohlávka. V současné době zastává post šéfdirigenta PKF – Prague Philharmonia (dříve Pražské komorní filharmonie). 

Již v 18 letech výrazně uspěl v mezinárodní dirigentské soutěži Pražského jara a mezi roky 2002 a 2005 byl asistentem šéfdirigentů České filharmonie Vladimira Ashkenazyho a Zdeňka Mácala. Od počátku sezony 2005-06 působil jako šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně a stal se asistentem šéfdirigenta Orchestre philharmonique de Radio France. Od sezony 2008-09 působí kromě PKF – Prague Philharmonia také jako hudební ředitel Glyndebourne on Tour a hlavní hostující dirigent Tokijského metropolitního symfonického orchestru. 

Jakub Hrůša doposud vystoupil opakovaně s mnoha významnými orchestry světa, jako například s The Cleveland Orchestra, The Philharmonia Orchestra, London Philharmonic, lipským Orchestrem Gewandhaus, Českou filharmonií, rozhlasovými symfoniky v Paříži, Berlíně, Stuttgartu, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Helsinkách či Stockholmu, pro stabilní spolupráci získal filharmonie a symfonické orchestry v Tokiu, Osace, Hongkongu, Soulu, Sydney, Melbourne, Washingtonu, Houstonu, Dallasu, Seattlu, Cincinnati, Ottawě, Amsterdamu, Rotterdamu, Lucemburku, Barceloně, Lisabonu, Lyonu či doma Českou filharmonii, Filharmonii Brno a Janáčkovu filharmonii Ostrava. Mnohokrát vystupoval na prestižních festivalech v Česku i v zahraničí, v roce 2010 zahájil s PKF jako druhý nejmladší dirigent v historii Pražské jaro. 

Jakub Hrůša pravidelně a úspěšně účinkuje také na operním poli. Mimo téměř každoroční aktivity v anglickém Glyndebourne (kde dirigoval postupně Carmen, Dona Giovanniho, Utahování šroubu, Bohému a Rusalku) a opakovaná vystoupení v Národním divadle v Praze (Příhody lišky Bystroušky, Rusalka) nastudoval Massenetova Werthera v Hongkongu a Musorgského Borise Godunova v Královském dánském divadle v Kodani. V tomto prvním operním domě Dánska se v roce 2011 stal designovaným hudebním ředitelem, na tuto pozici však z vlastního rozhodnutí z důvodu vážných koncepčních neshod s administrativním managementem hned následujícího roku rezignoval. 

Jakub Hrůša natáčí pro nahrávací společnost Supraphon. Všechny jeho dosavadní kompaktní disky se setkaly s mimořádně kladnou kritickou odezvou, přičemž nejlépe si stojí živý snímek Smetanovy Mé vlasti s PKF z Pražského jara 2010. V nadcházejících sezonách jej čekají debuty s Los Angeles Philharmonic, s rozhlasovým orchestrem ve Vídni a s Wiener Symphoniker, s filharmonií v Oslu, s Ruským národním orchestrem, Toronto Symphony Orchestra, Baltimore Symphony Orchestra, stane se garantem uvedení celého cyklu koncertů s The Philharmonia Orchestra v Londýně, nastuduje Janáčkovu Její pastorkyni s Karitou Mattilou ve Finské národní opeře, Dvořákovu Rusalku v Opéra National de Paris, Pucciniho Triptych ve Frankfurtu či Carmen v Glyndebourne. S PKF se pak chystá na mnohá zahraniční turné. 

www.jakubhrusa.com

 

 

Jiří Bělohlávek / dirigent / zakladatel a čestný umělecký ředitel

Jiří Bělohlávek Jiří Bělohlávek

Jiří Bělohlávek se narodil v roce 1946 v Praze a již od útlého dětství projevoval náklonnost k hudbě. Od čtyř let byl členem dětského sboru a brzy se začal učit i hře na klavír. U profesora Karla Pravoslava Sádla studoval hru na violoncello, poté pokračoval ve studiích na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění. V té době začal dirigovat první koncerty pod odborným vedením Roberta Brocka, Aloise Klímy, Bohumíra Lišky či Josefa Veselky.

V roce 1968 angažoval Jiřího Bělohlávka jako asistenta věhlasný rumunský dirigent Sergiu Celibidache. O dva roky později Bělohlávek zvítězil v celostátní soutěži mladých dirigentů a v roce 1971 byl finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. V roce 1973 úspěšně debutoval s Českou filharmonií, čímž začala jeho dlouholetá spolupráce s prvním českým orchestrem.

Jiří Bělohlávek byl v roce 1972 jmenován dirigentem Státní filharmonie Brno a tuto pozici zastával do roku 1978. Poté se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, kde působil až do roku 1989. V té době byl zároveň i stálým dirigentem v České filharmonii. Tehdejší šéfdirigent České filharmonie, Václav Neumann, přivedl Bělohlávka v roce 1979 do berlínské Komische Oper, ve které debutoval uvedením Smetanovy opery Tajemství. Na této scéně Bělohlávek o rok později dirigoval i Stravinského Život prostopášníka.

V roce 1990 byl Jiří Bělohlávek jmenován šéfdirigentem České filharmonie. Při jeho vedení vycházel ze skvělé reputace orchestru, kterou filharmonie získala zejména soustavným uváděním tvorby českých autorů. Po Václavu Talichovi, Rafaelu Kubelíkovi, Karlu Ančerlovi a Václavu Neumannovi se Jiří Bělohlávek stal dalším z dlouhé řady vysoce uznávaných českých dirigentů. Pražskou komorní filharmonii založil Jiří Bělohlávek v roce 1994 a řídil ji až do roku 2005, kdy se stal jejím čestným uměleckým ředitelem. 

Jiří Bělohlávek dlouhodobě spolupracuje s řadou špičkových světových orchestrů, mimo jiné například s Berliner Philharmoniker, Boston Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, London Symphony Orchestra, New York Philharmonic, Philadephia Orchestra, Rotterdams Philharmonisch, Royal Concertgebouw, Sächsische Staatskapelle Dresden, San Francisco Symphony Orchestra či Wiener Philharmoniker.

Co se operní scény týče, spolupracoval Jiří Bělohlávek například s Královskou operou Covent Garden (Evžen Oněgin), Metropolitní operou (Rusalka, Evžen Oněgin), se San Francisco Opera (Věc Makropulos), operou National de Paris (Prodaná nevěsta), Teatro Real Madrid (Káťa Kabanová), Glyndebourne Festival Opera (Tristan a Isolda, Rusalka, Jenůfa), Grand Theatre du Geneve (Z mrtvého domu) a s Národním divadlem v Praze (naposledy na nové produkci Hry o Marii B. Martinů).

V roce 1994 byl Jiří Bělohlávek jmenován hlavním hostujícím dirigentem Národního divadla v Praze a o rok později se stal hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra v Londýně. Dlouholetá spolupráce s tímto orchestrem vyvrcholila v roce 2006, kdy byl jmenován jeho šéfdirigentem. Tuto funkci zastával až do roku 2012, kdy přijal nabídku na post šéfdirigenta České filharmonie. Na jaře roku 2012 byl Jiří Bělohlávek vybrán jako hlavní hostující dirigent v orchestru Rotterdams Philharmonisch, s účinností od sezony 2013-2014.

Kromě práce s orchestry se Jiří Bělohlávek věnuje také pedagogické činnosti. V roce 1997 byl jmenován profesorem na pražské Akademii múzických umění, kde do roku 2009 působil jako vedoucí Katedry dirigování. Mezi jeho žáky patří talentovaní dirigenti jako Tomáš Hanus, Jakub Hrůša a Tomáš Netopil. 

Jako prezident Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro se Jiří Bělohlávek dlouhodobě snaží šířit povědomí o tvorbě českých skladatelů i mezi zahraničními posluchači. Jeho obzvláště vřelý vztah k hudbě Bohuslava Martinů měl významný podíl na světovém věhlasu, který tvorba tohoto velikána v poslední době získala. Kritici ho řadí mezi nejlepší interprety hudby Martinů vůbec. Bělohlávek posluchačům zpřístupnil také řadu do té doby málo známých děl Dvořáka, Janáčka, Smetany i Suka.

V květnu 2012 obdržel Jiří Bělohlávek od královny Alžběty II. titul CBE (komandér Řádu britského impéria) za zásluhy v oblasti hudby. Je také držitelem české Medaile Za zásluhy I. stupně, jež mu byla udělena v roce 2001.

© Joanna Wyld, 2012