S | Krása dneška

Slovo k programu:

Co by dnes třeba řekli ke svým skladbám na tomto programu Martinů, Donatoni či Petrassi? Všichni tři jsou významnými autory, kteří spoluurčovali podobu a směřování hudebního vývoje ve svých zemích na dlouho dopředu, a kteří se stali inspirací a vzorem pro mnoho dalších. Přesto se nevyhnuli pochybám: Martinů na sklonku života naznačuje rozpaky nad některými svými experimenty a o jazzem ovlivněném Sextetu Es dur prohlašuje, že "doufá, že se někde ztratil a nebude nikdy hrán". Petrassi ve svém hledání hudební řeči opouštěl prvotní neo- klasická a neobarokní východiska, zakomponovával do svých skladeb dodekafonické i post-webernovské seriální techniky, ale nikdy je cele nepřijal. A Donatoni, přestože ho něktěří nazývají Haydnem avantgardy, sám o sobě někdy odlehčeně mluvil jako o řemeslníkovi ("non artista, artigiano!"), a uprostřed 70. let měl dokonce pocit, že mu nezbývá než přijmout roli pouhého kopisty – nevěděl, co víc by mohl svým komponováním přinést. Od pochyb k pohybu - pohybu hledání, pohybu života...

Petr Bakla píše novou skladbu pro Prague Modern a její cyklus Krása dneška. Rozšíří tak zatím vzácnou kolekci skladeb napsaných pro PKF – naváže na práci mj. Tristana Muraile, Martina Marka a Michala Rataje. Baklovy skladby byly premiérovány mj. v Německu, Rakousku, Anglii, je snad čas představit ho Praze. Jaký příběh hudebního hledání nám přinese? A co nám jím sdělí o sobě, o nás, o hudbě?