Emmanuel Villaume, hudební ředitel a šéfdirigent

Cestopis z turné PKF – Prague Philharmonia Čína...

Zhengzou – první koncertní zastáva turné – díl II.

Cestopis z turné PKF – Prague Philharmonia Čína 2017
Martin Bialas, houslista PKF – Prague Philharmonia

Zhengzhou je hlavním městem čínské province Che-nan a se svými devíti miliony obyvateli též druhým nejlidnatějším městem ve střední Číně. Život v čínských městech, a zvláště v její centrální oblasti, má nepřekonatelnou výhodu v tom, že vidíte, co dýcháte. Nepotřebujete měřící přístroje, které vám určí, kolik čeho je na určité ploše. Tady se vzduch dá krájet, chutná kysele, pálí vás z něj oči, karoseriím aut myčka nepomůže, ale víte, na čem jste. Navíc stačí, abyste obešli hotel a znáte celou Čínu. Takhle to vypadá zhruba všude.

Zhengzou je kromě toho i první koncertní zastávkou našeho turné. Zkouška i koncert se odehrávají ve velkoryse pojaté budově Zhengzhou Poly Theatre, která stojí uprostřed velkého parku s několika architektonickými skvosty, z nichž ani jeden by nikdy nemohl stát v České republice. Chápu, rušil by. Buď výhled někoho někam, nebo z něčeho na něco, nebo jen tak, protože je třeba... divnej. Naštěstí jsou na světě místa, kde neruší a je plně k dispozici našemu kochání.

Protože byl program, připravený pro čínské posluchače, pečlivě nastudován již v Praze, není třeba, zvláště po proběhlé úmorné cestě, ho před koncertem zkoušet celý. Pan dirigent Leoš Svárovský pouze připomene místa, která řeší jiným způsobem než dirigent Zbyněk Müller, který od něj převezme taktovku po druhém koncertu. Pro nás to znamená připsat do notového záznamu někam S jako Svárovský, někam M jako Müller. Všechny detaily se zapamatovat nedají a je třeba být včas připraven. Zkouší se exponovaná místa, a to jak dynamicky, tak rytmicky, a to především kvůli akustice, která, ač perfektní, je přesto jiná než v domovském prostředí. Po zkoušce je pro nás připraveno malé občerstvení, kuřáci si jdou užít své neřesti s vědomím, že cigaretový kouř není to nejhorší, co zde dýchají a ti ostatní raději zůstávají v klimatizovaných šatnách a jsou zvědavi na koncert.

Velký sál divadla je připraven pojmout až 1800 posluchačů. Popravdě nevím, co by se muselo v sále odehrát, aby praskal ve švech. Na to, že ve městě žije téměř tolik obyvatel jako v České republice, je s podivem, že sál zaplnili posluchači tak z poloviny. Ale opravdu s podivem? Nevím, jak dlouho trvalo naučit poslouchat neznámou západní klasickou hudbu Japonce. Vím, že dnes ji milují a koncertní sály, které stojí snad v každém městě, bývají téměř přeplněny. Čína, i když i sem se už nějaký pátek jezdí, je teritoriem stále neznámým a klasickou hudbou nepolíbeným. Při tak velké rozloze Číny není ani divu. A tak nás těší, že si přece někdo najde čas a chuť si poslechnout něco neznámého. Pro tyto lidi hrajeme moc rádi. I když, jako všude v těchto končinách, největší úspěch má to, co je rychle a nahlas.

Panda na konec - díl VI.

Naši Zhuzhouané nám rozumějí! – díl V.

Qingdao – Taktovku přebírá Zbyněk Müller. Čínské děti na pozdrav salutují – díl IV.

Nejen hudbou živ je člověk, ochutnáváme Čínu – díl III.

Sledujte blog Martina Bialase z turné Čína 2017!