27. koncertní sezona
PROLOMIT TICHO

Marná snaha Ludwiga van Beethovena?

Reference ke koncertům L3, A1, A4 a A7

Také sezona 2018–2019 nás zavede do inspirativního světa hudby Ludwiga van Beethovena.  Uvedeme jeho další tři symfonie – Čtvrtou (14. 9. 2018), kterou Robert Schumann označil jako „řecky štíhlou“, Sedmou (15. 1. 2019), již Richard Wagner opatřil pro její až extatický charakter trefným přízviskem „Apoteóza tance“, a hravou, optimistickou Osmou (12. 9. 2018).

Přenesme se však o několik let dříve do zimy 1800–1801. Třicetiletý Beethoven svádí jednu z největších bitev svého života. Začíná ztrácet sluch. „Ale jaké pokoření, když někdo vedle mne stál a zdálky slyšel flétnu, a já neslyšel nic. Takové příhody mne přiváděly na pokraj zoufalství, chybělo jen málo a sám bych byl ukončil svůj život – zadržovalo mne jen umění; ach, zdálo se mi nemožné, abych opustil svět dříve, dokud jsem nevytvořil všechno, k čemu jsem se cítil povolán. Snad bude lépe, snad ne, jsem připraven. Božství, ty shlížíš do mého nitra, ty je znáš, ty víš, že v něm sídlí láska k lidem a náklonnost k dobrým skutkům,“ píše v tzv. „Heiligenstadtské závěti“ z roku 1802.

Přes všechny životní těžkosti se Beethoven nadšeně hlásí k myšlenkám osvícenství, kterými žila tehdejší Evropa. V sychravém počasí přelomu roku 1800 a 1801 píše na objednávku italského baletního mistra Salvatora Vigana 45 minutovou baletní hudbu s názvem Stvoření Prométheova, která se celá nese v rousseauovském duchu. Prométheus zde není líčen jako jeden z Titánů, kterého Zeus potrestal věčnými útrapami. Naopak! Vystupuje zde jako Stvořitel, jenž sám z hlíny uhněte muže a ženu. Leč to je pro něj žalostně málo, neboť chce vytvořit tvory vzdělané, osvícené. Oheň, který přináší pozemšťanům, není onen pálivý živel, na kterém si za teplých letních nocí opékáme špekáčky, nýbrž oheň vzdělanosti a osvíceného pohledu na svět. Rozhodne se je proto vystavit „vyšším formám umění a věd“. Na pomoc přivolá veškeré božstvo a múzy, které jsou momentálně k dispozici, aby byl nakonec sám zabit múzou tragédie Melpomene. Příběh však končí nejen půvabnou taneční scénou s beethovenovsky strhujícím závěrem, ale také „happy endem“, když Pan v čele faunů přivolá Prométhea zpět k životu. Jak duchaplné dílo, jenž by i dnes mohlo být pro mnohé z nás inspirací! Otázkou zůstává: Byla nakonec všechna ta snaha marná či nikoliv?

Závěr z baletní hudby Stvoření Prométheova

A7 Stvoření Prométheova
detail koncertu

za podpory
generální partner
hlavní partner
generální mediální partner
hlavní mediální partner