25. jubilejní sezona
DOTKNI SE ZVUKU

Hudba je pro mne neskutečným balzámem na mou neposednou duši.

Barbora Haasová — flétna · PATRONKA KONCERTU | foto: Milan Mošna

Ricercare a 6 voci

Anton Webern se společně se svým učitelem Arnoldem Schoenbergem a přítelem Albanem Bergem řadí k tzv. druhé vídeňské škole, která definitivně rozbila tonalitu a objevila pro celou další generaci skladatelů svět dodekafonie. Webern měl – vedle zcela jedinečné kompoziční imaginace – rovněž zvláštní dar umění instrumentace. Jeho orchestrace Ricercaru z Bachovy Hudební obětiny, která zazní v programu koncertu A2, je dodnes dávána za příklad jako referenční ukázka tohoto mistrovství.

Skladatel měl s hudbou starších stylových období bohatou zkušenost. Jeho dizertační práce na Vídeňské univerzitě analyzovala dílo nizozemského renesančního skladatele Heinricha Isaaca. Bachovu hudbu, jež vznikla na téma pruského krále Fridricha II., si nevybral náhodou. Skladba k aranžmá přímo vybízí a vedle Antona Weberna ji upravilo nebo ji cituje hned několik autorů před i po Webernovi. Weber však našel k instrumentaci zvláštní klíč. Posílá melodii z jednoho nástroje na druhý po malých úsecích tak, že téměř každá nota se liší svou barvou podle toho, na který nástroj je zahrána. Podařilo se mu tak vytvořit naprosto fascinující zvukový svět. 

„Kdybych měl Ricercar přirovnat k nějakému malíři, připomíná mi díla Paula Klee. Vidím barvy, vidím strukturu, pro jejíž pochopení potřebuji čas. A najednou slyším nejen Weberna, ale i Bacha a skladba zní jako nejkrásnější, nejbarevnější varhany světa.“ (úryvek z rozhovoru s dirigentem Kasparem Zehnderem

Webernův svět se uzavřel bizarním způsobem, když ho 15. září 1945 v Mittersillu nedaleko Salcburku zabila zbloudilá kulka vystřelená americkým vojákem.

Na fotografii zleva Alban Berg a Anton Webern

Když se jeden experiment (ne)povede

Richard Strauss a jeho dvorní libretista Hugo von Hofmannsthal zamýšleli původně scénickou hudbu k Molièrově hře Měšťák šlechticem jako takový malý experiment.  Hofmannsthal původní předlohu upravil s cílem vytvořit z ní jakéhosi předskokana k opeře Ariadna na Naxu. Bohužel záměr se zcela nezdařil, protože vedle „naprosté nekulturnosti publika“, jak se vyjádřil sám rozmrzelý skladatel, zkomplikovala při premiéře celou situaci nečekaná překážka – opulentní recepce pořádaná králem Karlem I. Württemberským. K provedení opery tak ve finále vůbec nedošlo a rozmrzelý Strauss velmi rychle od experimentu spojit tato dvě díla upustil. Naštěstí pro nás však nezahodil zkomponovanou hudbu a přetvořil ji v půvabnou devítivětou koncertní suitu. Ta líčí maloměšťáckého občana Jourdaina, snažícího se okouzlit a vyrovnat se šlechtickému stavu. Světu, který je mu přitom tolik vzdálený! Richard Strauss se zde nechává inspirovat hudbou Jeana-Baptisty Lullyho, která nás volně přenáší do zářivé atmosféry dvora Krále Slunce, Ludvíka XIV.

„Webernův Bach, neoklasicistní Strauss, trocha té Ravelovy imprese a Busoni, ve kterém dostane flétna své sólové slovo. Přijďte se naším prostřednictvím spojit se starými mistry, kteří inspirovali své mladší následovníky! Já se moc těším! A co Vy?“

 

Kaspar Zehnder a Václav Mácha jsou hlavními osobnosti druhého abonentního koncertu PKF — Prague Philharmonia a mě k nim oběma pojí speciální vztah. Jako flétnistku mě velice zajímá, jak Kaspar Zehnder pojme Busoniho Divertimento, protože se v něm představí jako sólista a flétna se tak na chvíli stane hlavním prvkem celého koncertu. Zároveň jsem zvědavá a těším se na hru pod jeho vedením coby dirigenta. S Václavem Máchou mě pojí osobní zkušenost, kdy mi byl, jako čerstvé studentce konzervatoře, hudební oporou na Concertinu Praga. Je to vynikající klavírista s velkým smyslem pro hudební cítění. Ačkoliv od té doby uplynulo několik let, jsem si jistá, že hrát s ním pro mě bude opět velký zážitek.

Program je totiž dle mého názoru skvěle vybraný, navazuje na sebe a věřím, že si ho i Vy, posluchači, vychutnáte jedním dechem. Osobně se velice těším na Ravelův Náhrobek Couperinův, jelikož je mi obecně impresionismus velmi blízký svou senzitivitou a nenásilnou plynulostí. Navíc se v něm hodně dostanou ke slovu dřevěné dechové nástroje, z nichž např. první flétna má opravdu nádherný part. 

Hodně zvědavá jsem také na Webernovu úpravu Hudební obětiny od Johanna Sebastiana Bacha. Myslím, že obohacením o moderní prvky a nové myšlenky ji Webern mnohem více zpřístupnil lidem. Pro někoho to možná může být až moc inovativní, ale mě to vlastně velice baví. Posluchač pořád zřetelně slyší geniální Bachovu hudbu, ale zároveň si vychutnává nové a neobvyklé harmonie, které do skladby vnesl Anton Webern. Celý koncert uzavře Richard Strauss, který bude asi pro nás hráče, co se týče interpretace, nejnáročnější. My se s tím ale jistě dobře popereme!

Barbora Haasová — flétna · PATRONKA KONCERTU

JOHANN SEBASTIAN BACH
Ricercare a 6 voci z Hudební obětiny BWV 1079/5 (úprava Anton Webern)
FERRUCCIO BUSONI
Divertimento pro flétnu a malý orchestr B dur op. 52
MAURICE RAVEL
Náhrobek Couperinův (Le tombeau de Couperin)
RICHARD STRAUSS
Měšťák šlechticem (Der Bürger als Edelmann), suita op. 60

Václav Mácha — klavír
Kaspar Zehnder — flétna, dirigent

DETAIL KONCERTU a VSTUPENKY ON-LINE

za podpory
generální partner
hlavní partner
generální mediální partner
hlavní mediální partner