25. jubilejní sezona
DOTKNI SE ZVUKU

Hudba je pro mne synonymem zážitku!

Dalibor Tkadlčík — kontrabas · PATRON KONCERTU | foto: Milan Mošna

Antonio Vivaldi a jeho život v Ospedale della Pietà aneb O zpropadených zástěnách, které dovolovaly průchod pouze tónům

Ospedale della Pietà v Benátkách – fascinující instituce, jež se mnohokráte stala objektem zájmu filmařů, spisovatelů a hudebníků, a to zejména díky osobě Antonia Vivaldiho. Jak mnoho toho ale vlastně víme o tomto ústavu pro osiřelé děti? A kdo byl onen  „Zrzavý kněz“, jak se Vivaldimu přezdívalo díky jeho vlasům?

La Pietà byla jedním ze čtyř sirotčinců v Benátkách, který poskytoval domov více než tisícovce dětí. Chlapci žili odděleně a učili se hlavně obchodu. Dívky pak studovaly hudbu. Ty nejnadanější, tzv. figlie di coro (dcery chóru), byly vybírány do speciální třídy, což jim zaručovalo jistou popularitu a těm šťastnějším také možnost sňatku s některým z bohatých šlechticů. Obvykle měl sbor mezi 40 až 60 členkami. Veřejná vystoupení se konala v kapli a těšila se pozornosti návštěvníků z celé Evropy. Dívky zpívaly na galerii, ukryty za kovovými zástěnami. „Kaple je vždy plná milovníků hudby,“ referoval v jednom ze svých dopisů spisovatel a filosof Jean-Jacques Rousseau. „Dokonce i pěvci Benátské opery sem přicházejí, aby okusili tu nefalšovanou chuť zpěvu těchto excelentních vzorů. Trápily mne jen ty zpropadené zástěny, které dovolovaly průchod pouze tónům a skrývaly tváře těch rozkošných andělů, jíž jich byli hodni.“

Vivaldiho angažmá v Ospedale della Pietà nebylo přes jeho nesporné hudební kvality vůbec jednoduché. V roce 1709, po šesti letech služby, byl jednoduše odejit. Dnešním žargonem „správní rada“ ho z La Pietà vyloučila a umoudřila se až v roce 1711, kdy Vivaldiho přijala zpět i se všemi jeho nectnostmi, mezi něž patřilo rázné chování, přelétavost i jistá podezřívavost. Toto rozhodnutí se však určitě nakonec vyplatilo oběma stranám. Vivaldi si uhájil svou volnost, která mu dovolovala cestovat a brát zakázky i od jiných zadavatelů. Na druhou stranu službě v La Pietà se oddaně věnoval, a to s krátkými přestávkami až do roku 1740! Však zde měl pro koho psát. Například jeho houslové koncerty vznikaly pro nadanou Annu Marii Delii Pietu, houslistku a mandolinistku, o jejíž hře se vyjádřil jeden neznámý básník: „Nespočet andělů se odvážil k nám sestoupit.“ Mezi další Vivaldiho „múzy“ patřila mezzosopranistka Anna Girò. Spekuluje se, že byla dokonce Vivaldiho milenkou, byť vysvěcený kněz Vivaldi trval na tom, že jejich vztah byl pouze platonický. Přesto je jasné, že Anna mu byla blízká a minimálně ho velmi inspirovala. Napsal pro ni mnoho operních rolí a výrazně dopomohl k tomu, že se ve své době stala skutečnou uměleckou celebritou.  

Slavný orfelinát Ospedale della Pietà ovšem nebyl svázán pouze s Vivaldim. Za tři století jeho existence pro něj vytvořilo na 300 skladatelů více než 4000 původních děl. „Zrzavý kněz“ Vivaldi však zřejmě navždy zůstane tím nejznámějším.

„Pokud máte milí posluchači rádi barokní hudbu, nesmíte na tomto koncertě určitě chybět. Tentokráte Vám nabídneme to nejzásadnější z dechové komorní tvorby 1. poloviny 18. století a našimi hlavními destinacemi budou Drážďany, Praha a Benátky. Vydejte se společně s námi na tuto krásnou okružní cestu!“

Tím nejlepším z barokní tvorby Vás provede čtvrtý komorní koncert PKF — Prague Philharmonia této sezony. Dramaturgicky jde o skvěle propojený program, který se točí okolo tří kulturních center tehdejší Evropy — Prahy, Drážďan a Benátek. Všichni skladatelé totiž působili nebo psali pro zmíněné metropole. Je tedy slyšet jejich vzájemný vliv, a zároveň charakterové a hudební odlišnosti dané rozdílným naturelem každého z nich.

Koncert uvede odlehčenější barokní triová Sonáta C dur pro dva hoboje, fagot a basso continuo Arcangela Califana. Na něj naváže další triová Sonáta g moll od Johanna Friedricha Fasche. Dalo by se říci, že celý večer vyvrcholí triovou Sonátou č. 2 g moll od českého autora Jana Dismase Zelenky. Ten navíc propojuje všechna tři města, jelikož studoval v Praze i v Benátkách a jeho skladatelský život je spojen zejména s dvorní kapelou v Drážďanech. Tato skladba je navíc známá i mezi širší veřejností, a tak věřím, že někteří z Vás si už při koncertě budou užívat známé melodie.

Zároveň je nutné podotknout, že se jedná o absolutní vrchol dechového interpretačního umění. Zejména skladba Jana Dismase Zelenky byla psána doslova na hranici možností tehdejších nástrojů. I dnes s tím má spousta hráčů problém, protože se jedná o technicky velmi náročné dílo. Budeme tak mít možnost slyšet virtuózní stránku hoboje i fagotu, a to bude stát za určitě za to!

Dalibor Tkadlčík — patron koncertu

ARCANGELO CALIFANO
Sonata à 4 C dur pro dva hoboje, fagot a basso continuo
JOHANN FRIEDRICH FASCH
Sonáta g moll pro dva hoboje, fagot a basso continuo
ANTONIO VIVALDI
Sonata à 4 C dur RV 801
JAN DISMAS ZELENKA
Sonáta č. 2 g moll a č. 5 F dur pro dva hoboje, fagot a basso continuo ZWV 181

Jan Souček & Vladislav Borovka — hoboj
Ondřej Šindelář — fagot  
Filip Dvořák — cembalo
Petr Ries kontrabas

Detail koncertu a vstupenky on-line

za podpory
partneři
generální partner
hlavní partner
generální mediální partner
hlavní mediální partner