Členové orchestru

Jan Adam

2. housle

Jak jste se stal muzikantem?

Od dětství jsem měl hudbu moc rád. Navštěvoval jsem ZUŠ v Mnichově Hradišti. V roce 1986 jsem se stal soukromým žákem profesorky Marie Voldanové, u níž jsem po revoluci studoval ještě na Pražské konzervatoři. Po absolutoriu konzervatoře jsem byl přijat na AMU v Praze. Na vysoké škole jsem byl 4 roky žákem doc. Jindřicha Pazdery. Tento vynikající houslista a pedagog měl velký vliv na vývoj mého vztahu k hudbě a hudební interpretaci.  Bylo pro mě velmi cenné, že jsem v jeho třídě studoval již v době, kdy jsem byl členem PKF, a mohl jsem tak získávané poznatky uplatňovat hned v praxi.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?

V PKF hraju od založení v roce 1994. Během přijímcích zkoušek na AMU jsem si na chodbě školy přečetl oznámení o konkurzu do nového komorního orchestru, který zakládal Jiří Bělohlávek. Přihlásil jsem se a byl jsem přijat.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?

Těch koncertů je mnoho a těžko vybrat jeden konkrétní. Patří mezi ně rozhodně řada koncertů s Jiřím Bělohlávkem, například souborné provedení Beethovenových klavírních koncertů, v nichž byl sólistou Jefim Bronfman. Dále koncerty s houslistkou Sarah Chang, Sergejem Stadlerem, Shlomo Mintzem... Být na podiu s Rolando Villazónem není také snadno zapomenutelné.Ještě jeden koncert se mi vryl do paměti: V 90. letech jsme hráli v Lysicích u Brna na zámeckém nádvoří. Během koncertu se setmělo a osvětlovaly nás reflektory. Snadno jsme se tak stali objektem divokého náletu chroustů, kteří přiletěli právě včas - v pomalé větě Mozartovy Symfonie Es-dur...

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?

Jsou různé zájezdy, některé veskrze příjemné, některé naopak. Mám rád ty, na nichž se podíváme do zajímavých míst, když je čas si leccos prohlédnout. Mám rád hraní v dobrých sálech a skleničku s kolegy po koncertě. Nemám rád dlouhé přejezdy v den koncertu a "jet lag".

Hrajete také komorní hudbu a jakou?

Mnoho koncertů PKF je komorní hudbou a to mě na práci v orchestru baví. Občas hraju recitály s klavírem, nebo koncerty v duu např. s violoncellistou Balázsem Adorjánem. Komořinu provozuju i ve smyčcových kvartetech.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 

Často poslouchám nejraději ticho. Hudby, kterou mám rád, je mnoho. Např. Pražský výběr :-)

Jak nejraději relaxujete?

Moc rád podnikám výlety do přírody se svou rodinou. Jsem nadšený běžný uživatel počítače...

Jaký je váš oblíbený film či kniha?

Z poslední doby film Vratné lahve. Líbí se mi knihy Johna Irvinga.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?

Nejsem typický fanoušek...

Balázs Adorján

Zástupce koncertního mistra / violoncello

Jak jste se stal muzikantem?

U nás doma pořád zněla hudba, moji rodiče sice nejsou muzikanti, ale ze záliby dodnes hrají - táta na flétnu, máma na housle. Na cello jsem začal hrát v šesti letech.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?

Hned po diplomce jsem slyšel o konkurzu v PKF a myslel jsem, že to stojí za pokus. A dopadlo to tak, že jsem od roku 2000 členem orchestru.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?

Asi nikdy nezapomenu na těch pár příležitostí, když jsme hráli s Marthou Argerich, nebo na koncert v Římě, kdy bedna s koncertními botami nedorazila včas a my jsme koncert odehráli v civilních, a také sportovních botách.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?

Rád poznávám cizí města, kraje a lidi, a taky rád pozoruji odlišné reakce publika v různých zemích.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?

Jistě, že hraju! V různých obsazeních. A jakou? Jen krásnou. 

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 

Taky jen krásnou a dobrou bez ohledu na žánr.

Jak nejraději relaxujete?

Spím. A když ne: filmy, knížky, příroda, sauna, casino, rodeo... atd. 

Jaký je váš oblíbený film či kniha?

Fanny a Alexandr, Bob a Bobek. A knihy: Čeština pro samouky, Dostojevskij, Bulgakov, Böll, Vonnegut a maďarská literatura.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?

Stolní tenis, stolní fotbal a stolní sumo.

Martin Bialas

1. housle

Rodiče klavíristé, starší sestra klavíristka, koncerty a cvičení na dvou klavírech u nás doma – to vše zcela logicky ovlivnilo můj život. Přesto jsem se vůči jedné věci časem vzbouřil. Po několika letech hry na klavír, po mnoha koncertech a soutěžích jsem se rozhodl ke změně nástroje. Těch klavírů by doma bylo opravdu moc. A tak jsem nastupoval na brněnskou konzervatoř již do houslové třídy prof. Stanislava Tomáška. Jinak se mé dětství, krom hodin a hodin cvičení, nelišilo od ostatních dětí: kolo, hry, v zimě bruslení, občas zlobení, procházky a výlety s rodiči a bojkotování prvomájových průvodů.

V době konzervatorních studií přišel okamžik, který dodnes považuji za jeden z vrcholů svého života a rozhodně za vrchol umělecké kariéry. Ještě v časech totalitního režimu se podařilo několika chytrým a trpělivým lidem vytvořit mezinárodní studentský orchestr, ve kterém se setkali mladí hudebníci ze svobodné i nesvobodné části Evropy. Členem Gustav Mahler Jugendorchestru jsem byl potom sedm let, procestoval celou Evropu a hrál více jak na sto koncertech. K tomu stému jsem dostal i osobní poděkování šéfdirigenta orchestru Claudia Abbada. Spolupráce s Claudiem Abbadem, jakož i s jinými význačnými mistry taktovky, setkávání s předními hráči předních světových orchestrů a v neposlední řadě i kamarádské vztahy nás studentů byly v době mého studia u prof. Adolfa Sýkory důvodem rozhodnutí věnovat se orchestrální hře a zároveň později i impulsem k založení Pražské komorní filharmonie.

Jsem šťasten, že mohu ideu společného vrcholného muzicírování a kamarádství, kterou mnoho z nás poznalo právě v GMJO, prožívat na každém jednotlivém koncertě, ať už je to koncert pro děti, nebo v Mnichově Hradišti, či snad některý z mimořádně úspěšných večerů, mezi které určitě řadím provedení kompletu Beethovenových klavírních koncertů s Jefimem Bronfmanem, abonentní koncert se Shlomo Mintzem a Schönbergovou Zjasněnou nocí, či koncert v Rudolfinu, na kterém jsem účinkoval jako sólista v Brahmsově Dvojkoncertu.

Ale zaměřit se jen na jeden druh hudby není pro hudebníka zrovna nejzdravější. A tak mezi mé další "lásky" patří jak komorní hra, tak i velká symfonická díla. Již několik let působí v České republice TRIO BIALAS (dvoje housle a klavír), jehož členy jsem já, moje manželka Zuzana a sestra Renata. Koncertujeme v zemi české a moravské, ale i v Německu, Rakousku či Francii. Mezi úspěchy, kterých si nesmírně vážím, patří i pozvánka ke spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem. V rámci jeho anglického koncertního turné na jaře 2007 s novým šéfdirigentem Liborem Peškem jsem byl angažován na místo koncertního mistra. Všechny tyto prožitky a zkušenosti, načerpání nových fyzických, ale hlavně i psychických sil, využívám k další tvrdé a poctivé práci, kterou dále předávám Pražské komorní filharmonii. Zároveň je mi ctí, že svým uměním mohu šířit dobré jméno PKF jak v zahraničí mezi posluchači, tak i mezi dalšími kolegy hudebníky.

Jako není pro hudebníka zdravé zaměřit se jen na jeden druh hudby, tak není pro člověka normální zaměřit se jen na svou práci. Než jsem v roce 2003 opustil místo koncertního mistra PKF, uvědomoval jsem si, že po těch deseti letech, kdy jsem veškerou svou energii a čas věnoval milovanému orchestru, potřebuje mé srdce někdo důležitější. Jsou jimi Zuzka a dva kluci, Filip a Šimon.

Vždyť život není jen hudba, život je mnohem pestřejší. Naštěstí. Kromě radosti ale existují i všední dny se svými starostmi. A tak to má být. Kdyby tyto dny nebyly, neprožili bychom ani ty nevšední.

Můžete si také přečíst blog Martina Bialase http://biamart.blog.cz/

Zuzana Bialasová

1. housle

Jak jste se stala muzikantkou?
Narodila jsem se v Plzni. Již od malička jsem se v naší rodině setkávala hudbou. Maminka učí klavír na ZUŠ a moje teta hrála na housle v Sukově komorním orchestru. A to byl taky důvod, proč jsem se v pěti letech rozhodla, že budu hrát na housle.Své první houslové krůčky jsem dělala v LŠU u pana Miroslava Nováka. A měla jsem k tomu tu výhodu, že se mnou denně cvičil můj dědeček, amatérský houslista, kterého hudba úplně nadchla. Jezdila jsem na různé soutěže a často jsem i dobře uspěla. Ve studiu jsem pokračovala na Konzervatoři v Plzni u prof. Jindřišky Holotové. Zúčastnila jsem se Soutěže konzervatoří, kde jsem získala 1. cenu a titul laureáta a v dalším ročníku 3. cenu. Každoročně jsem sólově vystupovala s orchestrem a studium jsem absolvovala provedením Čajkovského houslového koncertu.Snad největší školou pro mne bylo členství v mezinárodním orchestru Gustava Mahlera, kde jsem, po úspěšně vykonaném konkurzu, dva roky hrála. Bylo úžasné potkávat se s takovými dirigenty, jakými byli Claudio Abbado, Richardo Chailly, Sir Neville Mariner.Po konzervatoři následovala studia na AMU u prof. Jiřího Tomáška.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
V PKF hraji od jejího založení v roce 1994. V té době jsem sice ještě studovala, ale byla jsem moc ráda, že mohu hrát v prvotřídním tělese.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Ráda vzpomínám na koncerty s Rolandem Villazónem, na řadu skvělých instrumentálních sólistů i na koncerty s Jiřím Bělohlávkem.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Komorní hře se věnuji od dětství. Nejdříve jsem hrála se svým bratrem, houslistou. V současné době působím v Triu Bialas a často hraji sólově na recitálech.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Poslouchám kvalitně zahranou vážnou hudbu, miluji operu, ale také pop a jazz.

Jak nejraději relaxujete?
Nejraději trávím svůj volný čas s dětmi, které mi ho téměř celý vyplní. Ráda plavu, čtu, v létě chodím do lesa na houby a na dlouhé procházky.

Jan Fišer

Koncertní mistr / 1. housle

Jak jste se stal muzikantem?

Muzikantem, hudebníkem či v mém případě houslistou jsem se stal, jak to už mnohdy bývá, díky rodičům. Otec sám je houslistou, i když v nynější době už působí převážně jako pedagog. Maminka zpívala a tancovala ve folklórním souboru, kde se s otcem také poznali. Housle jsem slýchal od mala a tátu jsem zpočátku napodoboval na vařečky a ve čtyřech letech jsem se začal učit doopravdy. Od té doby jsem postupnými krůčky dospěl až na konzervatoř a tehdy jsem už věděl, že bez houslí a hudby už nezůstanu.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?

Do Pražské komorní filharmonie jsem nastoupil v únoru 2004. Shodou okolností jsem při studiu v Americe na Carnegie Mellon University – School of Music zjistil, že se bude do tohoto orchestru konat konkurz na koncerního mistra. Mé působení za mořem končilo v prosinci a v lednu se měl konkurz konat. Věděl jsem, že PKF je skvělý orchestr, však jsem už předtím navštívil jeho mnohé koncerty, a tak to byla vzácná příležitost, jak znovu doma umělecky navázat po čtyřleté studijní pauze. Jsem rád, že mohu být členem tak výrazného a uznávaného orchestru. Práce v něm je stálá výzva, hledání, posouvání se dopředu, i když ne vždy to jde hladce, ale pocit po dobře provedém výkonu, kdy duchovně naplněni odchází nejen posluchači, ale i my, hráči, je k nezaplacení.

Díky PKF jsem poznal mnoho skvělých lidí, ať už dirigentů, sólistů, kolegů v orchestru či těch, bez kterých by to nikdy nešlo a žádné koncerty by se neuskutečnily. Podíval jsem se už do mnoha koutů naší planety a například Aljaška, i kdybych se tam už nikdy nedostal, se mi vryla pevně do paměti.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?

Takových koncertů bylo hodně a snad bych je ani na prstech obou rukou nespočítal. Za všechny vyjmenuju alespoň dva. Předně to byl můj první koncert – 11. února 2004 – právě proto, že se tím započalo moje působení v PKF. Byl to koncert v rámci tehdejšího "Cyklu národů" a na programu byla tvorba dánských skladatelů. Tím druhým byl pak koncert "Farewell tour" Luciana Pavarottiho. Přestože byl již tento fenomén operní zpěvu a živá legenda tenorových árií velmi nemocný, byl to zážitek, na který se nezapomíná. Byl to umělec a muzikant každým kouskem svého těla a jeho zpěv, i když nemohl být v takové podobě, jakou od něj známe z nahrávek, se mi dostával až do morku kostí, a jinakost, s jakou všechny árie zpíval, nebyla naškodu. Naopak z ní člověk cítil životní zkušenost, hloubku, smíření a pokoru nad uměním, nad životem. Tehdy jsem byl silně dojat. Po koncertě mi na pódiu podal velikou kytici růží jako poděkování orchestru. Nechal jsem si je usušit a jako památka na velkého mistra mi ho ještě mnoho z ohromného pugetu připomíná.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?

Příjemného je na turné mnoho. Rád objevuji nové kraje, jejich kulturu, atmosféru a samozřejmě i jejich gurmánské umění, takže nikdy neopomenu zajít si do nějaké dobré restaurace a ochutnat něco z místních specialit, sklenku dobrého vína či piva, a být tak na pár dní v souznění s tou kterou zemí. Horší je to už s tím dostat se na místo určení. Dlouhé přejezdy či přelety mi vadí, ale člověk se s tím musí srovnat, jinak se tam zkrátka nedostane. Zajímavé ale je, že musím-li se na nějaký koncert dostat svým vlastním autem, jsem tomu naopak rád. Baví mě řídit a možná se to bude zdát divné, ale já si za volantem i celkem odpočinu.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?

Komorní hudbu hraju a je to má veliká záliba. Člověk totiž muzicíruje v úzkem kruhu lidí, většinou blízkých přátel, kde se kolikrát ani nemusí moc mluvit, aby ten druhý vytušil, co má udělat, kdy zpomalit, zeslabit, podpořit… Sám jsem členem klavírního tria - TRIO CONCERTINO - a činnost v něm mě nesmírně baví. Jsme vlastně terpve na začátku naší společné hudební kariéry, ale už tak máme za sebou mnoho úspěchů a vydařených koncertů.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde?

Bude to možná znít nudně, ale když nějakou hudbu poslouchám, tak je to ve většině případů zase "klasika". Ať už ji poslouchám kvůli interpretům, a srovnávám tak jednotlivá pojetí, nebo jen tak pro inspiraci a poznání nových a nových skladeb. Faktem ale je, že mám rád i dobrý jazz (Miles Davis, Oscar Peterson, Stefan Grapelli, Louis Armstrong, Bobby McFerrin…) Nemám sice žádnou vyhraněnou skupinu či kapelu, ale rád si poslechnu jak popovou, tak i rockovou písničku. A moc mám rád hlavně španělsky zpívané písničky od Glorie Estefan.

Jak nejraději relaxujete?

Mám rád přírodu, hrady, historii a zajímavosti, a tak, pokud je čas, podnikám výlety po vlastech českých. Rád si také zahraju s kamarády fotbal, tenis nebo jdu plavat i když musím přiznat, že v poslední době na to moc času nezbývalo. Jsem rád ve společnosti přátel a posezení s nimi je také výborná relaxace.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?

Filmy mám moc rád a to převážně  těchto žánrů - komedie, historické, sci-fi, psychologické thrillery, horory… musí mě něčím oslovit a nebýt jen "nicneříkajícím tlacháním upovídaného strýce", kdybych měl použít slova mého velkého oblíbence Járy da Cimrmana. S knihami je to podobně. K mým oblíbeným autorům patří Čapek, Singer, Feuchtwanger a mnozí další…

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?

Sportovním fanouškem jsem a rád se na sport dívám. Mám rád většinu sportů, významější akce či zápas mi nemůže ujít bez povšimnutí a rád si udělám čas a fandím o stošest. A z těch opravdu nejoblíbenějších sportů je to fotbal a hokej. Fotbal si navíc i rád zahraju.

Více o Janu Fišerovi naleznete na jeho osobních webových stránkách http://janfiser.cz/

Jan Fišer

Koncertní mistr / umělecký vedoucí

Jak jste se stal muzikantem?

Muzikantem, hudebníkem či v mém případě houslistou jsem se stal, jak to už mnohdy bývá, díky rodičům. Otec sám je houslistou, i když v nynější době už působí převážně jako pedagog. Maminka zpívala a tancovala ve folklórním souboru, kde se s otcem také poznali. Housle jsem slýchal od mala a tátu jsem zpočátku napodoboval na vařečky a ve čtyřech letech jsem se začal učit doopravdy. Od té doby jsem postupnými krůčky dospěl až na konzervatoř a tehdy jsem už věděl, že bez houslí a hudby už nezůstanu.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?

Do Pražské komorní filharmonie jsem nastoupil v únoru 2004. Shodou okolností jsem při studiu v Americe na Carnegie Mellon University – School of Music zjistil, že se bude do tohoto orchestru konat konkurz na koncerního mistra. Mé působení za mořem končilo v prosinci a v lednu se měl konkurz konat. Věděl jsem, že PKF je skvělý orchestr, však jsem už předtím navštívil jeho mnohé koncerty, a tak to byla vzácná příležitost, jak znovu doma umělecky navázat po čtyřleté studijní pauze. Jsem rád, že mohu být členem tak výrazného a uznávaného orchestru. Práce v něm je stálá výzva, hledání, posouvání se dopředu, i když ne vždy to jde hladce, ale pocit po dobře provedém výkonu, kdy duchovně naplněni odchází nejen posluchači, ale i my, hráči, je k nezaplacení.

Díky PKF jsem poznal mnoho skvělých lidí, ať už dirigentů, sólistů, kolegů v orchestru či těch, bez kterých by to nikdy nešlo a žádné koncerty by se neuskutečnily. Podíval jsem se už do mnoha koutů naší planety a například Aljaška, i kdybych se tam už nikdy nedostal, se mi vryla pevně do paměti.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?

Takových koncertů bylo hodně a snad bych je ani na prstech obou rukou nespočítal. Za všechny vyjmenuju alespoň dva. Předně to byl můj první koncert – 11. února 2004 – právě proto, že se tím započalo moje působení v PKF. Byl to koncert v rámci tehdejšího "Cyklu národů" a na programu byla tvorba dánských skladatelů. Tím druhým byl pak koncert "Farewell tour" Luciana Pavarottiho. Přestože byl již tento fenomén operní zpěvu a živá legenda tenorových árií velmi nemocný, byl to zážitek, na který se nezapomíná. Byl to umělec a muzikant každým kouskem svého těla a jeho zpěv, i když nemohl být v takové podobě, jakou od něj známe z nahrávek, se mi dostával až do morku kostí, a jinakost, s jakou všechny árie zpíval, nebyla naškodu. Naopak z ní člověk cítil životní zkušenost, hloubku, smíření a pokoru nad uměním, nad životem. Tehdy jsem byl silně dojat. Po koncertě mi na pódiu podal velikou kytici růží jako poděkování orchestru. Nechal jsem si je usušit a jako památka na velkého mistra mi ho ještě mnoho z ohromného pugetu připomíná.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?

Příjemného je na turné mnoho. Rád objevuji nové kraje, jejich kulturu, atmosféru a samozřejmě i jejich gurmánské umění, takže nikdy neopomenu zajít si do nějaké dobré restaurace a ochutnat něco z místních specialit, sklenku dobrého vína či piva, a být tak na pár dní v souznění s tou kterou zemí. Horší je to už s tím dostat se na místo určení. Dlouhé přejezdy či přelety mi vadí, ale člověk se s tím musí srovnat, jinak se tam zkrátka nedostane. Zajímavé ale je, že musím-li se na nějaký koncert dostat svým vlastním autem, jsem tomu naopak rád. Baví mě řídit a možná se to bude zdát divné, ale já si za volantem i celkem odpočinu.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?

Komorní hudbu hraju a je to má veliká záliba. Člověk totiž muzicíruje v úzkem kruhu lidí, většinou blízkých přátel, kde se kolikrát ani nemusí moc mluvit, aby ten druhý vytušil, co má udělat, kdy zpomalit, zeslabit, podpořit… Sám jsem členem klavírního tria - TRIO CONCERTINO - a činnost v něm mě nesmírně baví. Jsme vlastně terpve na začátku naší společné hudební kariéry, ale už tak máme za sebou mnoho úspěchů a vydařených koncertů.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde?

Bude to možná znít nudně, ale když nějakou hudbu poslouchám, tak je to ve většině případů zase "klasika". Ať už ji poslouchám kvůli interpretům, a srovnávám tak jednotlivá pojetí, nebo jen tak pro inspiraci a poznání nových a nových skladeb. Faktem ale je, že mám rád i dobrý jazz (Miles Davis, Oscar Peterson, Stefan Grapelli, Louis Armstrong, Bobby McFerrin…) Nemám sice žádnou vyhraněnou skupinu či kapelu, ale rád si poslechnu jak popovou, tak i rockovou písničku. A moc mám rád hlavně španělsky zpívané písničky od Glorie Estefan.

Jak nejraději relaxujete?

Mám rád přírodu, hrady, historii a zajímavosti, a tak, pokud je čas, podnikám výlety po vlastech českých. Rád si také zahraju s kamarády fotbal, tenis nebo jdu plavat i když musím přiznat, že v poslední době na to moc času nezbývalo. Jsem rád ve společnosti přátel a posezení s nimi je také výborná relaxace.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?

Filmy mám moc rád a to převážně  těchto žánrů - komedie, historické, sci-fi, psychologické thrillery, horory… musí mě něčím oslovit a nebýt jen "nicneříkajícím tlacháním upovídaného strýce", kdybych měl použít slova mého velkého oblíbence Járy da Cimrmana. S knihami je to podobně. K mým oblíbeným autorům patří Čapek, Singer, Feuchtwanger a mnozí další…

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?

Sportovním fanouškem jsem a rád se na sport dívám. Mám rád většinu sportů, významější akce či zápas mi nemůže ujít bez povšimnutí a rád si udělám čas a fandím o stošest. A z těch opravdu nejoblíbenějších sportů je to fotbal a hokej. Fotbal si navíc i rád zahraju.

Více o Janu Fišerovi naleznete na jeho osobních webových stránkách http://janfiser.cz/

Marta Hajšmanová

2. housle

Jak jste se stala muzikantkou?
Na přání rodičů jsem začala hrát na housle, pak už samo vyplynulo, že to bude i má profese.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
Do PKF jsem se dostala vlastně shodou okolností. Jak mě ovlivnila, poznám asi až v důchodu, podle případných psychosomatických chorob… Ale zatím mě hraní baví.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Nejraději vzpomínám na koncerty v Praze s Jefimem Bronfmanem. Hrál všechny Beethovenovy klavírní koncerty. Tehdy jsem se vyloženě těšila na zkoušky.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Příjemná je sklenička po koncertě, také ráda poznávám nová města a země. Někdy potkáváme zajímavé sólisty. Bohužel často bojujeme s časovým vypětím a následně pak s orchestrálním napětím

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Ne, pokud se nepočítají komorní orchestry.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Nemám vyhraněný styl, vybírám muziku podle intuice… záleží na náladě. Samozřejmě vážnou hudbu, ale také třeba E. Piaf, F. Sinatra, jazz. Po zkoušce miluju hlavně ticho.

Jak nejraději relaxujete?
S knížkami, které jsou mým celoživotním koníčkem, ráda chodím do divadla, s přáteli… u vína, při dobré kávě.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
To nemůžu říct, nevím, přečetla jsem jich tolik, že bych si asi nevzpomněla, nikdy nečtu knížku dvakrát… mám jich ještě moc před sebou, alespoň doufám.Do kina chodím v poslední době málo. Baví mě české filmy, reálné filmy o životě, kvalitní komedie, nemám ráda sci-fi.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Nejsem vyloženě sportovní fanoušek, pokud se do toho nepočítá spinning ve volném čase.

Ivan Hoznedr

tympány

Jak jste se stal muzikantem?
Můj otec byl zakládajícím členem Filharmonie Hradec Králové, takže moje budoucnost tím byla částečně předurčena. Začal jsem hrát v ZUŠ na klavír a na bicí nástroje a u těch jsem už zůstal.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
S PKF spolupracuji již asi 10 let, ale teprve před 6 lety se mi naskytla příležitost podepsat s PKF smlouvu o trvalé spolupráci, které jsem s radostí využil, neboť se jedná o jeden z nejlepších orchestrů v ČR.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Nejvíc se mi asi vryly do paměti koncerty s vynikajícími klavíristy Jefimem Bronfmanem a Fazilem Sayem a koncert s panem dirigentem Bělohlávkem na BBC Proms.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Příjemné je pro mě to, že mohu vidět spoustu zajímavých a krásných míst po celém světě. Negativní je to, že na prohlídku těch míst je většinou málo času a samozřejmě odloučení od rodiny.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Komorní hudbu hraji jen v rámci cyklu PKF Krása dneška, neboť na další již nemám čas.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Hudbu poslouchám čím dál méně, spíše si v autě pustím Radiožurnál.

Jak nejraději relaxujete?
Donedávna sportem, filmy a četbou, teď především časem stráveným s nově narozenou dcerou Sárou.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Oblíbených filmů i knih mám mnoho. Z poslední doby se mi líbil film Svět podle Prota a kniha o výchově dítěte Prevítem snadno a rychle.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Jsem velkým sportovním fanouškem všeobecně, ale nejoblíbenější je u mě určitě fotbal.

Hana Kubisová

1. housle

Jak jste se stala muzikantkou?
Náhodou. Bylo mi skoro osm let, když mě rodiče v již rozběhnutém školním roce přivedli do mladoboleslavské "hudebky", kde právě učil vyhlášený houslový pedagog Josef Novák. Ochotně mě vyzkoušel a rozhodl se, že si mě vezme do své třídy. Hned druhý den jsem měla svoji první hodinu houslí a byla to láska na první pohled, o kterou jsem ale později musela bojovat. Zkoušky na konzervatoř a následná studia jsem absolvovala přes výslovný nesouhlas svého tatínka, který se s mou profesí nesmířil, řekla bych, dodnes.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
Pár let před rokem 1994, do kterého se datuje vznik PKF, mě oslovila skupina přátel-muzikantů , kteří se vrátili nadšení z Mládežnického orchestru Gustava Mahlera s myšlenkou založit komorní orchestr a dál spolu hrát. Měla jsem to štěstí stát u samého počátku. Nejprve studentské snažení v tělocvičně v Machově pod taktovkou tehdy ještě posluchače JAMU Tomáše Hanuse, setkání s panem dirigentem Bělohlávkem, následně vznik Nového českého komorního orchestru a Pražská komorní filharmonie jako krásné naplnění našeho kdysi zdánlivě nesplnitelného snu.Práce v PKF mě ovlivňuje neustále z hlediska uměleckého i lidského.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Ano, celá řada. Jedním z nejkrásnějších hudebních zážitků pro mě bylo uvedení všech pěti klavírních koncertů Ludwiga van Beethovena s Jefimem Bronfmannem - to bylo úžasné! Také nemohu zapomenout na mrazení v zádech při provedení Dvojkoncertu Bohuslava Martinů pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány pod taktovkou pana dirigenta Bělohlávka, na nádherný koncert v londýnské Royal Albert Hall na BBC Proms 2004, na živelnost houslistky Sarah Chang v Bruchově houslovém koncertu, na krásné koncertní provedení Mozartovy opery Così fan tutte opět s panem dirigentem Bělohlávkem, ale také na některé koncerty nevydařené.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Miluji koncertní síně, mají svou jedinečnou atmosféru, ať jsou historické, nebo supermoderní. Vzhledem k tomu, že v Praze neexistuje moderní velký nádherný sál se skvělou akustikou, vždy když v nějakém takovém hrajeme někde v zahraničí, představuji si, jak by asi slušel Praze.Obtížné je pro mě samozřejmě nepohodlí spojené s dlouhým cestováním a nedostatek soukromí.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Komorní hudbu hraji velmi ráda, je to příjemné oživení práce v orchestru. V současné době se ale nejvíce věnuji pedagogické činnosti, spolupracuji také s Nadačním fondem Harmonie, více na www.nfharmonie.cz.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Krásnou.

Jak nejraději relaxujete?
Nejlépe si odpočinu při dlouhých vycházkách nebo túrách v přírodě, při návštěvě galerií, antikvariátů, výstav výtvarného umění nebo fotografie, a také při občasném velice příjemném nicnedělání.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Čarodějky z Eastwicku, Amadeus.Mám ráda knihy Vladimíra Neffa, k Bergmannově Laterně magice jsem se vracela několikrát, překrásný je román Otrok od I. B. Singera, Segalovi Doktoři, poesie Aleny Miřácké, Rychlé šípy…

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Jako sportovní fanoušek jsem opakovaně selhala, například v roce 2001 při MS v ledním hokeji jsem zapomněla na finálový zápas Česko – Finsko a venčila jsem psa. V dětství jsem byla krajskou přebornicí v judu ve váhové kategorii do 25 kg. V současnosti navštěvuji hodiny baletu, a fandění i bojovým sportům se raději vyhýbám.

Dagmar Mašková

viola

perex

Jak jste se stala muzikantkou?
Jako malá jsem chodila na housle. Nesnášela jsem to. Pak jsem toho i nechala, ale ve dvanácti jsem náhodou poznala paní Evu Skálovou, bezva učitelku, která řekla: "Máš dlouhé prsty, nechceš zkusit hrát na violu?" A od té doby bylo jasno ⇒ konzervatoř ⇒ AMU atd.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
PKF - tehdy ještě bez názvu - vznikla v mé fantazii, když jsme spolu s bývalou členkou PKF Lídou Sovadinovou obývaly společný hotelový pokoj na turné s GMJO (Mládežnickým orchestrem Gustava Mahlera). Prostě jsme si povídaly o tom, jak by bylo hezké hrát stále na tak vysoké úrovni, s lidmi, které máme rády. A tak jsme si "vymyslely" orchestr, který později pomohli realizovat Tomáš Hanus a Lukáš Pospíšil, ještě pod názvem Giovanni virtuosi da camera. Plynule to přešlo pod vedení Jiřího Bělohlávka a přes konkurzy většina tehdejších členů i do zakládané PKF. Mnozí jsou stále členy. Takže: v PKF jsem od úplného začátku, poznala jsem tu svého manžela a zažila hodně hezkého. Odešla jsem kvůli ní ze Sukova komorního orchestru a ze SOČRu.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Londýn - BBC Proms, koncerty s Roladem Villazónem, Gilgameš s Jiřím Bělohlávkem, abonentní koncert se Shlomo Mintzem, uvedení skladby F. Martina s Kasparem Zehnderem. Ale je toho samozřejmě víc.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Když není na turné moc velká honička, tak si celkem užívám, že se nemusím starat o domácnost. Cestování jako takové je dost únavné.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Hraju příležitostně, hlavně baroko, a to i na violu d'amore. S kolegyněmi z PKF trio a kvartet. 

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Nohavicu, Plíhala, art-rock, folk, folklór, renesanci, baroko, romantismus. Doma málokdy 20. století - to spíš na koncertě.

Jak nejraději relaxujete?
Čtu, ráda jdu do kina nebo divadla, ale nejlepší relaxace je prostě s rodinou, v přírodě o víkendu - což moc často nebývá. Také moc ráda spím, to se musím přiznat. 

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Těch knížek je víc, napíšu jen výběr: Bible, Robert Merle - sága Dědictví otců, Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo, básně Jana Skácela, Tomáš Halík - Co je bez chvění, není pevné, Jiří Šulc - Dva proti říši, A. de Saint Exupéry - Citadela, Karel Schulz - Kámen a bolest.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Sportovní fanoušek vyloženě nejsem, i když v atletice nebo hokeji samozřejmě fandím, když o něco jde. Nejradši mám ale skoky na lyžích a krasobruslení. Naopak mě nudí fotbal.

Alena Miřácká

2. housle

Jak jste se stala muzikantkou?
Hraji na housle od svých pěti let a nikdy jsem neuvažovala o tom, že by to mohlo být jinak. Oba rodiče se profesionálně věnovali hudbě dědeček, houslista – amatér, si přál, aby se v tradici muzikantské rodiny pokračovalo dál. A teď už se i můj potomek pokouší převzít štafetu.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
V PKF působím od prvopočátku, jsem jedním ze zakládajících členů. Pokud to bude jen trochu možné, vytrvám co nejdéle, protože práce u nás v orchestru je neustále tak poctivá, že je radost zahrát si téměř každý koncert. A to je po tolika letech v jednom kolektivu malý zázrak.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
V paměti mám několik koncertů, ale z poslední doby se mi asi nejvíce líbil Jakub Hrůša, který u nás dirigoval Kytici Bohuslava Martinů a houslový koncert Johannesa Brahmse v opravdu vynikajícím podání našeho koncertního mistra Honzy Fišera.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Na zahraničním turné je pro mě nejobtížnější odloučení od rodiny a neustálé čekání na letištích. Balení a vybalování kufrů už jsem přijala za své. Všechno ostatní, jako koncerty a poznávání míst, kam přijíždíme, je příjemné. Nejzajímavější byl promně zájezd do Jordánska, koupání v Mrtvém moři a návštěva skalního města Petra.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Komorní hudbě se nevěnuji. Mimo rámec PKF občas doprovázím herce v jejich divadelních představeních, je to velice zajímavé, úplně jiné než v orchestru a pro mě uvolňující.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Hudbu poslouchám málo, mám raději klid, ale když už je toho klidu moc, tak skupinu Buty a s dcerou Slovanské tance A. Dvořáka, protože na ně ráda tancuje, ale jen se mnou.

Jak nejraději relaxujete?
Relaxuji na chalupě u ohně s kamarády a nebo jdu na jedno své oblíbené místo k vodě.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Oblíbený film mám Pelíšky. A knihu? Teď čtu B. Wood - Pod africkým sluncem, tak třeba tu.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Ve sportu fandím skokům na lyžích a já osobně nejraději plavu. Ještě se mi líbí jízda na kolečkových bruslích, ale to neumím. Bojím se, že spadnu, zlomím si ruku a nebudu moci chodit do práce.

Jiří Ševčík

flétna

Jak jste se stal muzikantem?
Pocházím z muzikantské rodiny, a tak bylo přirozené, že mě rodiče od malička vedli k muzice. Ze začátku mě to vůbec nebavilo, nechtěl jsem hrát ani na klavír, ani na flétnu. Chtěl jsem být spíš strojařem, architektem nebo něčím takovým. nakonec jsem rád, že zvítězila hudba, protože jsem díky ní potkal spoustu zajímavých lidí a hlavně svoji ženu.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
V PKF jsem od založení,  kdy jsem úspěšně prošel konkurzem. PKF mě ovlivňuje pozitivně, protože i po letech mě to v orchestru velmi baví. Všichni jsme začínali od O a bylo zajímavé sledovat a prožívat, jak se orchestr utvářel a kvalitou šel neustále nahoru. Na tom má velkou zásluhu Jiří Bělohlávek a jeho detailní práce. Myslím, že právě tímto je PKF výjimečná, a navíc i přes některé problémy je zde příjemná atmosféra.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Je jich více, ale budu jmenovat především koncerty s Jefimem Bronfmanem a Jiřím Bělohlávkem nebo koncerty se Shlomo Mintzem.Ale stejně si člověk vzpomene na koncerty, kde padal řemen nebo se stal nějaký průšvih.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Na zájezdech je příjemné poznávat odlišnou kulturu (památky, přírodu, hospody, nové lidi). Náročné a únavné je naopak dlouhé cestování.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Pravidelně hrajeme v komorním cyklu PKF - kvintety, oktety apod. 

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Občas si poslechnu rock nebo jazz, ale po práci mám nejradši ticho.

Jak nejraději relaxujete? 
Nejraději relaxuji aktivně sportem nebo v hospůdce se vším, co k tomu patří. 

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Knih je poměrně dost, z filmů třeba Matrix, Peklo na zemi nebo Amadeus.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Sportovní fanoušek jsem jak aktivní, tak pasivní (především fotbal, hokej u piva). Rád lyžuju, hraju fotbal, tenis nebo pinčes, jezdím hodně na kole a bruslích.

Lada Ševčíková

2. housle

Jak jste se stala muzikantkou?
Rodiče jsou muzikanti. Rozhodnutí jít na konzervatoř přišlo tak nějak automaticky.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
Když jsem studovala na HAMU, začala jsem mít pocit, že je načase začít si vydělávat. Šla jsem na konkurz do PKF a od roku 1995 jsem členkou.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Je jich více. Nedokážu je všechny vyjmenovat.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Baví mě cestovat. Vždy se těším např. do Španělska, Francie... poznávat nová místa. A je fajn, když kromě zkoušek a koncertů je i trocha času navíc.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Ne.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde?
Mám ráda ticho. Výjimečně poslouchám Stinga, Jar, Monkey Business...Jak nejraději relaxujete?Ve vaně, při sportu, v hospodě. 

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Mám ráda životopisy, historické romány, knihy Wilbura Smithe. Nejsem filmový fanoušek.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Sport miluju. Jezdím na kole, bruslích, na sjezdovkách i běžkách, hraju tenis, ping-pong nebo si jdu zaběhat.

Jan Souček

hoboj

Jak jste se stal muzikantem?

Může za to asi můj tatínek, který hrává na kontrabas v cimbálovce. Usmyslel si, že ze mě bude – stejně jako z mého staršího brara – houslista a v 6 letech jsem začal chodit do houslí.  Když se se mnou po půl roce paní učitelka už nechtěla vidět, začal jsem hrát na flétnu a o pár let později na hoboj. Měl jsem štěstí, že mě učil pan Hanuš, skvělý člověk a učitel, a myslím, že díky němu jsem u hoboje už zůstal. Pokračoval jsem poté na Konzervatoři a na Akademii Múzických Umění v Praze.

Proč hrajete právě s PKF?

Hraji v PKF protože jsem rád, že si mohu zahrát s takovými muzikanty, jací v našem orchestru jsou, a také nám orchestr poskytuje nějaké kapesné. 

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?

Rád vzpomínám na každý koncert, který se povedl a měl příjemnou atmosféru. Výjimečný byl koncert s Jiřím Bělohlávkem a Magdalenou Koženou na festivalu Proms v Londýně, byl to shodou okolností jeden z mých prvních koncertů s PKF. 

Co je příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?

Nepříjemné jsou hlavně dlouhé přejezdy autobusy a čekání na letištích. Na druhou stranu je to příležitost navštívit různá zajímavá místa. Během zájezdu také mohu nechat všechny své starosti stranou a najít si čas sám pro sebe. 

Hrajete také komorní hudbu?

Pravidelně hráváme komorní koncerty s klavíristkou Miloslavou Machovou, hraji také v dechovém triu Arundo s Janem Machem a Václavem Vonáškem. Komorní hudba je práce, která mě baví a dělám ji velmi rád. 

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde?

Kteroukoliv, ale dobrou. Po příchodu ze zkoušky domů mám však nejraději ticho.

Jak relaxujete?

Rád jezdím na kole, čtu nebo si pustím dobrý film, anebo zalezu do postele a spím. 

Jaký je váš oblíbený film či kniha?

Je jich spousta, mám rád třeba Čapka, Exupéryho, Hrabala nebo Kunderu, z filmů ty české od Jiřího Menzela, napadá mě také film Až přijde kocour... 

Jste sportovním fanouškem?

Nejsem přímo fanoušek, ale rád sleduji atletiku a podívám se na dobrý fotbalový nebo hokejový zápas.

Miloslav Vrba

Zástupce koncertního mistra / 1. housle

Jak jste se stal muzikantem?
Hudba u nás doma zněla stále – rodiče, oba hudební laici, ji milovali, ale začalo to náborem do hudební školy, který se dělával na základních školách. Dostal jsem vybrat mezi tzv. seriózními nástroji, což podle rodičů byly pouze housle a klavír. Z mladické nerozvážnosti jsem vybral housle, protože se prý dají přenášet. Následky jsem si vzápětí nesl: mnoho prázdnin jsem cvičil na housle, zatímco moje setra, klavíristka, běhala venku (než jí rodiče koupili klavír). Dnes samozřejmě nelituji ničeho – hudba je nádherná a věrná průvodkyně mým životem.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?
V PKF jsem od jejího vzniku. Hrál jsem v komorním orchestru z bývalých členů Gustav Mahler Jugend Orchester a byl u vzniku PKF. Měl jsem možnost výběru mezi ČF a novým neznámým orchestrem, o kterém se nevědělo, jestli má šanci na život. Zvolil jsem takto a zatím litoval jen málokdy (přesto, že muzikanti bývají banda nevycválaných harantů).  :)Mám dojem, že jsem se v orchestru dovyvinul -  hudebně díky Jiřímu Bělohlávkovi a lidsky skrz mnoha různé situace ve stálé skupině lidí, se kterou je potřeba nejen vycházet a komunikovat, ale hlavně tvořit hudbu na co nejvyšší úrovni.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?
Vrylo se mnoho koncertů – určitě nezmíním všechny: mimořádná setkání s Jefimem Bronfmanem, Sarah Chang, Shlomo Mintzem, Sergejem Stadlerem, Rollandem Villazónem, Annou Netrebko, Magdou Koženou, José Carrerasem, Plácidem Domingem, Lucianem Pavarottim, Stingem, Martinem Turnovským, výjimečné koncerty s Jiřím Bělohlávkem (třeba Dvořákovo Stabat mater).  To jsou ty "seriózní vzpomínky". Potom následuje zvonění mobilního telefonu (nebyl můj) v pianissimu na koncertě, nálety chroustů na nádvoří po rozsvícení reflektorů, hraní v civilních šatech, když nepřiletěly bedny s fraky, zoufalé pokusy některých dirigentů na našem orchestru. 

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?
Příjemné jsou v první řadě povedené koncerty a vřelá odezva publika, potom zajímavá města, místa, sólisté, pokoncertní posezení s muzikanty u vína a v případě dlouhých přesunů autobusem nasávání informací z nejneuvěřitelnějších oborů. Takovým debatám se totiž nedá uniknout, a tudíž ať chcete nebo ne, zúčastňujete se jich. V orchestru jsou experti na počítače, elektroniku, elektrotechniku, kutilství, stavebnictví, levné nakupování, nové filmy a mnoho dalšího. Méně příjemné bývají dlouhé přejezdy autobusem, zvlášť, pokud po nich následuje zkouška :)

Hrajete také komorní hudbu a jakou?
Různá seskupení – klavírní tria, smyčcové ansámbly, duo s klavírem.

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 
Mnoho žánrů – kromě veškeré klasiky (v poslední době hodně barokní hudby) mám rád jazz, Stinga, Nohavicu, Plíhala, Traband, klezmer, lidové písně z Moravy (Horňácko zvláště), Norah Jones, Ray Charlese, Edith Piaf, kubánskou muziku a spoustu dalších.

Jak nejraději relaxujete?
Zaručeně nejlépe s knihou, a když relax do utahání, tak výlet, galerie, nebo řádění se dcerou Julií (dvě hodinky "houpy - houpy, hop - hop, komín – komín" nebo schovávaná a honění se - a je to) . Jinak se hodně zajímám o fotografování – tam se pomalu prodírám proti proudu času. V digitálním věku fotím na film, postupně jsem přešel na vlastní míchání chemikálií, vyvolávání filmů, a zvětšování fotek. A těším se na důchod a velkoformátovou kameru, se kterou udělám jeden nebo dva snímky za den.

Jaký je váš oblíbený film či kniha?
Obojího jsou desítky, takže se omlouvám opominutým: z knížek např. Vyvrhel I. B. Singera, Laterna Magica I. Bergmana, Kámen a bolest K. Schultze, Golem G. Meyrinka, a další knihy I. Bergmana, I. B. Singera, J. Kerouaca, H. Millera, U. Eca, E. Wiesela, F. Werfela, F. Kafky, B. Hrabala. Básně Seiferta, Baudelaira, Verlaina, Krchovského, Skácela, Jefferse, Ortena, Reynka.Z filmů miluji Americkou krásu, Amelii z Monmartru, Skřivánky na niti, Vlasy, Amadea, Taking off, Fanny a Alexandr, Intimní osvětlení, Johnny English, Konkurs, Pulp Fiction a vše ostatní od režisérů I. Bergmana, W. Allena, M. Formana, Q. Tarantina, W. Wenderse, R. Linklatera, F. Truffauta, F. Ozona, C. Chabrola, Felliniho, Lynche, Kieślovského, Lelouche, Chytilové, Kachyni aj.

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?
Sportovní fanoušek jsem mizerný: když Češi někam postoupí na mistrovství mebo Olympiádě, jsem schopný něco sledovat. Ale nikdy jsem nebyl na fotbalu nebo hokeji – chystám se na to v budoucnu. :) Raději sportuji sám, než bych se jen díval. Lyžování, plavání, tenis, ping pong, kolo, hory apod.

Svatopluk Zaal

Inspektor orchestru / trubka

Jak jste se stal muzikantem?

Bylo to tak trochu nedobrovolně. Můj otec se potkal v hospodě s učitelem LŠU a ten potřeboval hráče do dechovky (trubku). Po několika panácích se domluvili a já jsem to měl zpečetěné. Bylo mi asi 12 let.

Odkdy a proč hrajete právě v PKF, jak vás práce v tomto orchestru ovlivnila?

V PKF jsem od jejího založení a ovlivnila mě zejména v důsledném přístupu k zadaným úkolům a jejich následném provedení. Není mnoho orchestrů na tak vysoké interpretační úrovni.

Vryl se vám některý koncert s PKF do paměti?

Rád vzpomínám na koncert v Lodnýně na BBC Proms v roce 2004.

Co je pro vás příjemného, a co naopak obtížného na zahraničních turné?

Samozřejmě rád poznávám nová místa během turné. A negativní věci na zájezdech? Snad někdy málo času na relaxaci a odpočinek. Ale to je náš úděl.

Hrajete také komorní hudbu a jakou?

Komorní hudbě se věnuji pouze jako pedagog. Osobně ji nehraji. 

Jakou hudbu posloucháte doma / v autě / kdekoli jinde? 

Zastávám názor, že nejlepší hudba je ticho. Občas si rád poslechnu třeba U2 nebo Stinga, Collinse...

Jak nejraději relaxujete? 

Relaxuji nejraději při sportu všeho druhu. Rád také chodím na procházky do lesa a věnuji se horské turistice. 

Jaký je váš oblíbený film či kniha?

Mám rád staré české filmy a veselohry (Chalupáři, Anděl na horách, Škola základ života...)

Jste sportovním fanouškem, jaký sport je vaším oblíbeným?

Mám rád jakýkoli míčový sport. Věnuji se tenisu, squashi, kopané, nohejbalu, lyžování, vytrvalostnímu běhu, cyklistice...