25. jubilejní sezona
DOTKNI SE ZVUKU

Svatava Barančicová, OperaPlus, 17. dubna 2019

PKF a dvě oscarové hvězdy
Orchestr hrál s přesností a  soustředěností, na jakou jsme u PKF zvyklí z jejích komorních začátků; hravost, lehkost, chytlavé rytmy, svěží tempa působila velmi optimisticky... Tentokrát mě zaujal velmi kvalitní zvuk prvních houslí, stříbřitý a romantický, a líbezná sóla koncertní mistryně Romany Špačkové. Rovněž cella odvedla výbornou práci. David Newman má rád robustnější zvuk, který se mu dařilo z orchestru vykřesat, jejich Schönberg nebyl introvertním psychodramatem, spíše romanticky rozevlátý a roztoužený... Zlatým vrcholem krásné dramaturgie byl Gershwinův Klavírní koncert in F, který přednesl pianista německo – nizozemského původu Andrew von Oeyen... Oeyen  si zcela podmanil publikum již v první větě – již po ní se strhl první bouřlivý potlesk (pravda, věta končí tak triumfálně, že se nelze divit). Oeyen hraje energicky, ale s velkou grácií, má sametově lehký kultivovaný úhoz a přehlednou střízlivou pedalizaci. Hýří nakažlivým apetitem, zvyšuje tempo, hraje si se synkopami, náročné technické prvky pro něj nejsou téma. Technicky nemá omezení a soustředí se jen na výraz. Také orchestr si užil vydařená jazzově uvolněná sóla (trubka, hoboj, flétna, hezké klarinety). Dirigent Newman jej vedl jistým a čitelným gestem a z úspěchu u pražského publika měl stejně jako sólista Andrew von Oeyen upřímnou radost. celá kritika

Vladimír Říha, novinky.cz, 16. ledna 2019

Americká sopranistka Pérezová zazářila s PKF
Lepšího hosta si nemohl orchestr PKF – Prague Philharmonia pro zahajovací koncert 25. sezony vzniku orchestru vybrat. Ve zcela zaplněném pražském Rudolfinu pod vedením francouzského šéfdirigenta Emmanuela Villaumea s ním zpívala americká sopranistka Ailyn Pérezová. Její výkon v dílech Ericha Wolfganga Korngolda a Richarda Strausse lze označit za mimořádný... Ve velké sestavě hrající orchestr rozšířený o členy své Akademie vedl dirigent s citem a celý večer cizeloval dokonalé souznění všech skupin s hlasem pěvkyně. celá kritika

Frank Kuznik, bachtrack.com, 13. prosince 2018

A thrilling vision of an electric future in Prague 
PKF – Prague Philharmoniaʼs staging of new site-specific works at the functionalist Veletržní palác (Trade Fair Palace) offered a smart, scintillating guesstimate... The sheer scale made the effect mesmerizing, and with the seating supplemented by a generous supply of couches and lounge chairs, the temptation to lie back and let the waves of sound and light wash over you was irresistible... It takes imagination and skill to make an event like this work, not to mention a solid base of local composers. Prague is fortunate to have a surfeit of first-rate compositional talent – and in PKF, an organization willing to take risks. This one paid off handsomely. celá kritika

Markéta Milerová, KlasikaPlus, 17. prosince 2018

Radostná nálada na posledním abonentním koncertu PKF
Ve suitě Mnoho povyku pro nic výborně vynikla i violoncellová a hornová sóla v podání členů PKF... V Koncertu pro dva klavíry a orchestr Es dur Wolfganga Amadea Mozarta zazářili Helène Mercier aLouis Lortie. Oba sólisté spolu pravidelně koncertují a jejich dokonalá sehranost je pověstná, čehož byli svědkem i posluchači koncertu PKF. Mozartův koncert klavírní duo předneslo jako opravdový dialog dvou rovnocenných partnerů. Zvláště úhoz, technika a výraz Louise Lortieho byly vskutku brilantní... V případě Reformační symfonie bylo vidět, že Mendelssohnova hudba je pro PKF jako stvořená.“ celá kritika

Aleš Bluma, KlasikaPlus, 9. října 2018

Sté výročí republiky oslavila i PKF
... Orchestr se pod vedením Mariána Lejavy překonával. Sóla bicích byla jedna z nejlepších, co jsem kdy slyšel, na špičkové úrovni hrály i žestě.  Orchestr si sál plně podmanil, až mrazilo v zádech. Obecenstvo ocenilo provedení dlouhodobým potleskem a voláním bravo. celá kritika

První skvělé ohlasy ve světovém tisku na naši profilovou desku u Warner Classics!

London Sunday Times
Francouzský program v podání Villaumova orchestru PKF vtěsnává raritu mezi dva populární mistrovské kusy: von Oeyen je citlivým, jiskřivým sólistou v Debussyho rané a netypické Fantazii pro klavír a orchestr. Villaume předvádí přímo magický smysl pro rytmus a texturu v Ravelově Mé matce huse a obzvláště v Bizetově mladistvé Symfonii C dur sršící čirou radostí.

Grammophon: The Listening Room: Episode 44
Vrcholem tohoto týdne je pro mne jiskřivá Bizetova Symfonie C dur v podání Pražanů.

Classica (*****)
... Čeští hudebníci předvádí zázračné finesy… V Bizetově Symfonii C dur je práce dirigenta symbolická. Začíná lehkým krokem, v nenuceném, skákavém tempu. Neslýcháváme zde velmi často tak hladké, nenucené smyčce, se kterými se pojí krásný, barvitý zvuk dechových nástrojů. Zvuková křehkost vnáší šarm také do suity Má matka husa, křehkost přirozená, bez jakékoliv strojenosti.

Český rozhlas, Album dne

Luboš Stehlík, Harmonie, 18. září 2018

Hradní kouzla...
Jakkoliv dobře znám charismatičnost orchestru, bezprostřednost projevu, muzikálnost jeho členů, přesto mě Ravel svou něhou nadchl. Jsem si jist, že značný podíl na skvostném výsledku měl dirigent a že nejspíš dokázal „svoje ovečky“ získat pro své vidění Husy. Bezpochyby nejlepší živé provedení, jehož jsem byl svědkem! Byl to večer plný kouzel. celá kritika

operaplus.cz, Svatava Barančicová, 15. září 2018

Sarah Chang: Ikona hudebního úspěchu
A bylo slyšet, že dirigent má k tomuto půvabnému dílu nejen blízký citový vztah, ale především mu dokonale rozumí a jeho interpretační výstavbu má promyšlenou do každého detailu. Právě v tak křehkých skladbách se nejlépe ukáže souznění orchestru s dirigentem a úvodní Ravel potvrdil, že v případě PKF a Emmanuela Villauma existuje velké porozumění. Hráči byli vůči svému šéfdirigentovi maximálně pozorní, vykouzlili všechny jemnosti, finesy a barvy, doslova zvukem namalovanou plochu stvořili ve třetí části (Šeredka, vládkyně pagod). Celá interpretace se vyznačovala velkou mírou plasticity – od dramatu ke ztišení a následné katarzi, jak se podařilo na malé ploše čtvrté části (Rozhovor Krásky a Zvířete). V páté části (Čarovná zahrada) zazněl onen známý sametový zvuk smyčců, kterým je PKF proslulá, a hráči s dirigentem tuto rozsahem nedlouhou, zhruba dvacetiminutovou skladbu dovedli k ohromujícímu závěru. celá kritika

KlasikaPlus.cz, Alena Sojková, 15. září 2018

PKF – Prague Philharmonia zahájila sezonu brilantně
Nyní mohl orchestr vzdát touto skladbou poctu svému zakladateli a předvedl opravdu to nejlepší, co v něm je. Především okouzlující měkký zvuk, vycizelované jemné linky smyčců, barevnost a smyslnost vedená zkušenou rukou francouzského dirigenta. Inspirovaný přednes, krásu a hloubku emocí, přestože primárně je to skladba „z dětského světa“ pohádek, s vtipnými zvukomalebnými detaily. Mírná melodie Růženky, rozpustilý Paleček, pískání ptáčků, dialog Krásky se Zvířetem (líbezné melodie střídají burleskní pokřivené motivy) a tak dále, až skladba dospěje do poslední části Čarovná zahrada. Úchvatná melodie zcela zahltí smysly posluchače, unáší jej na nějaké magické místo v dětství, do dokonalé krajiny prozářené sluncem a štěstím. Sám dirigent Villaume to vyjádřil takto: „Dílo, u kterého mám vždy v závěru pocit, že mne objala všechna krása a rozlehlost vesmíru.“ Zvuk orchestru v závěru mohutněl, po celou dobu tlumené barvy se naplno rozzářily a efekt byl dokonalý. Ve Španělském sále, kde je akustika někdy docela problém, zněla PKF fantasticky. celá kritika

za podpory
generální partner
hlavní partner
generální mediální partner
hlavní mediální partner